V čase proměn

No samozřejmě. Už zase věříš tomu, že se nic moc velkého nezmění. Přece teď víš, kdo jsi, co chceš, kam směruješ. Proč by se teda mělo něco měnit, když o něco takového ani v koutku duše neusiluješ. Proč? Protože život. Na ten se připravit nedá. Ten se děje. Ty se k němu musíš jen nějak postavit. Ideálně s grácií. Všechno to zvládnout a... pak se smutným úsměvem zjistit, že se už nemůžeš vrátit na stejnou kolej, protože jsi někdo jiný. 

Taky jsem si myslela, že všechno už je jasné. Dost naivní, to vám teda povím. Byla jsem si jistá. Ve všem. Kam kráčím, co chci, kdo jde vedle mě.

Jenže emoce s člověkem cloumají bez ptaní. Nezajímá je, jestli po nich toužíš. Je jim jedno, že to vůbec nechceš. Chytnou tě a nepustí, dokud neuznají, že ti vymáchání v pestrobarevné směsici citů už stačilo. Pak tě pustí ze svých spárů, ty se otřepeš a zjistíš, že to jsi stále ještě pořád ty, ale taky to nejsi ty. Jako když shoří fénix a zrodí se znova z popela, i ty si projdeš osobní zkázou. Jestli vyrosteš, to je ale jen na tobě. Můžeš klidně otočit směr a ... však víš, opratě si držíš v rukou ty sám. Kam koníčci vraný pojedou?

Překvapuju sama sebe už pěkných pár měsíců. Bylo by alibistické napsat, že si nerozumím a že "se hledám". No, není to pravda. Chápu se až moc dobře. Všechny ty mé vnitřní změny sice jsou překvapivé, ale dokonale odráží vnější realitu, dávají mi smysl, mají logiku. 

Fascinuje mě, jak pomíjívé všechno je. To, za co bych dříve dala ruku do ohně, se mě teď vůbec nedotýká. To, co šlo vždycky jen kolem, mě teď dovede rozplakat ve zlomku vteřiny. 

Když čelíte realitě života, která vám nehraje do karet, nezbyde vám než začít myslet konečně na sebe. Poněvadž nic jiného vám nezbývá. Udělat si život krásný z toho, co zbylo. Z toho, co můžete, co je k dispozici. A že z toho ostatní nejsou moc šťastní? Nejde ale v první řadě o to, co dělá šťastnou mě? 

Před dvěma roky jsem byla více méně spokojená a štastná. A byla jsem někým, koho teď nepoznávám. Teď jsem více méně taky spokojená a šťastná, i když mé mladší já by nejspíš nechápalo, co to sakra dělám. Pořád mám výčitky svědomí. Že hledám svou cestu. A zavírám dveře, které byly vždycky dokořán. Taky ale vnímám, jak svobodně se cítím, když stavím sebe na první místo. 

Lidi se mění. Já se měním. Nic není věčné. Deal with it. 

18.11.2018 20:02:59
Sdílejte tento příspěvek!
  • Linkuj.cz!
  • Jaggni to!
  • MediaBlog.cz
  • TOPodkazy.cz
  • Bookmarky.cz
  • MojeLinky.sk
  • vybrali.sme.sk
  • Pozrisi.sk
  • Park.sk
  • del.icio.us
  • Digg
  • Facebook
  • Technorati
  • LinkedIn
  • Google Bookmarks

"Stars Can't Shine Without Darkness"

*I'm a DayDreamer and a NightThinker*

Current mission

  • pěstovat láskyplný vztah se svým Beloved
  • číst!!!
  • nadále se vzdělávat :)
  • studovat psychologii
  • učit se kreslit a malovat

Čtu

  • Šachové figurky (May)

Sleduju

  • Broadchurch

Poslouchám

  • své odvážné a sebejisté a neustále se ptající Já
  • druhé
  • VELESU od Tomáše Kočka a jeho Orchestru
  • texty od Michala Horáčka 
  • božsky depresivní Radůzu
  • pohádkovou Anetu Langerovou

Chybí mi

  • jistoty do budoucna
  • těhotenský břicho
  • a samozřejmě mecenáš našeho bohémského způsobu žití

Chtěla bych

  • děti ;)
  • novou knihovnu a šatní skříň
  • být životním nabíječem pro všechny kolem včetně sebe 
  • napsat knihu plnou obrázků a hřejivých slov

LIVING = LOVING for the present moment therefore for EVER

Blog

Archiv

Realizace pavelszabo.cz