Komentáře: Turn off

... anebo aspoň Pause. Marně pátrám po tlačítku na svém těle, které by mě osvobodilo ze zakletí a umožnilo mi dýchat. Jednou jedinkrát se nadechnout a roztáhnout křídla. RESET. And thus a new story begins ... Ano, chtělo by... [celý příspěvek]

Jméno:
E-mail:
Web:
Komentář:
 
Mona
31.01.2013 00:21
Neposkvrněné početí. Jediná naděje nás nezadaných, víš. :D Hmm, melanchoflegmatik - to je mi povědomé slovo. Možná jsem si měla nějaké předměty z pajdáku zapsat :D a oni asi ví, co říkají, že? :D Hmmm, štvát jo, obtěžovat a nemít ráda ještě ne. Já ale vím, že ty děti za to nemůžou. Prostě nedostaly to správné vychování. Neví, co znamená NE a proč by měly poslouchat, když na ně mluvím. Aspon trochu mě uklidnila kolegyňka, že prý z té mé skupinky prvňáčků je paf i učitelskej sbor, prý nejhorší třída za posledních X let.
Stela
30.01.2013 22:18
A ona je nějaká možnost, že jsi těhotná? Ses nezmínila! :DD V pedagogice nám docentka říkala, že melanchoflegmatik je nejhorší kandidát na učitelování. Takže každá učitelka si určitě nemusí dávat pauzu od učitelování, pokud není takovou citlivou duší jako ty ;) Jistě je lepší odpočinout si od učitelování, jen co člověk pocítí, že ho žáci začínají štvát, obtěžovat, začne je nemít rád. Protože to pak znepříjemňuje nejen život sám sobě, ale také jim. Však víme, jak strašné dokážou být staré zapšklé kantorky, ze kterých naštvanost na mládí "už jen z principu" přímo čpí. A tak dopadnout přece nechceme ;) Takže pokud tě už teď cizí děti štvou, pryč od nich. V oboustranném zájmu ;)
Mona
30.01.2013 21:45
Latentně? To jako fakt? Já bych řekla, že se to projevuje značně explicitně! No ale povím ti, asi vím, kde je kámen úrazu ... už od pondělka se nehorázně cpu sladkým, což v překladu znamená, že jsem buď těhotná nebo se blíží dny. Co neberu HA, tak vůbec nevíma poznám to jen podle těch žravek. Tak jsem trochu víc v klidu. Relativně. Ale nad tvýma otázkama se zamýšlím ... jde to? Je to možné, nebo si každá učitelka pro zachování zdravého rozumu musí od učitelování na čas odpočinout, popř.zamířit někam jinam? Já to s dětma nevidím na dlouhou dobu. Ale představ si, že se čím dál více těším na vlastní! Trpím přesvědčením, že to svede lépe než rodičové těch mých uvřískaných, neposlušných malých šelem. PS: Go, go, go!!! Dont waste your time
Stela
30.01.2013 21:33
Kontaktní povolání jsou velmi zrádná tím, že nás tak nějak latentně dennodenně připravují o nervy, psychické zdraví a trpělivost, takže si myslím, že to možné je. Jak se toho zbavit? Jde to vůbec? Práce s dětmi je náročná, navíc, když nejsou tvoje vlastní, že ;D Mé výkyvy naštěstí nejsou tak časté a nějak nad nimi vždycky dokážu zvítězit díky těm úžasným maličkostem, které mi zpříjemňují život. Ale také je možné, že neprožívám až tak silné výkyvy jako ty, třeba jsou to oproti tvým jen malinké vlnky. PS: Sepsala jsem si jen ty poznámky, toť vše. Ale nyní, hahá, nyní nastává naprosto ideální období k psaní :)
Mona
28.01.2013 20:08
No,to by možné bylo. Poněvadž jsem na nervy cca od října a školky jsem začala učit kdy? V řijnu. Že by mě to ovlivňovalo až tak? Protože já vím, že z toho mám nervy, ale ...hmm, možná si nepřipouštím, jak MOC mě to ničí. Pokud to tak opravdu je (jako že nic jiného mě opravdu nenapadá), jak se toho zbavit?! Protože ty věčné výkyvy jsou strašlivě otravné. Nebo tebe to baví? Věčné snění o Provence,aby se člověk nezbláznil z toho, že má v duši prázdno?! A jak je na tom story? Sepsala jsi aspon kapku?
Stela
28.01.2013 17:34
A nejsou tyto tvé útěkářské a chmurné nálady vyvolány nějakými nepříjemnými a stresuplnými povinnostmi? (ehm, třeba ta opravná zkouška, práce…?) U mě to tak totiž stoprocentně je. Jakmile se na obzoru objeví nějaký obtížnější úkol, moje nálada se při pouhé vzpomínce či uvědomění si onoho nepříjemného úkolu dokáže velmi zvrtnout a rozdvojit. Třeba zrovna jak jsem ti psala o tom, že se mi v hlavě vynořil nový příběh k sepsání. Byla jsem z něj TAK nadšená a šťastná, přitom však mnou zmítalo zoufalství a stres z těch státnic. Jiný příklad: Na uni se mi několik let po sobě stalo, že mě v říjnu popadla naprostá letargie, blbá nálada a všechno mi padalo na hlavu, což se bohužel promítalo i do mého chování k drahoušovi. Jediným, co ve mně dokázalo vyvolat bezmezné štěstí, byla představa, že odjedu do Provence do nějakého toho malého domečku mezi lány levandule a budu si pěstovat mrkev a rajčata a budu feliz. Když nad tím přemýšlím, vidím za tím jediné - touhu nic nemuset, dělat si jen to, co chci, nemuset se učit zbytečnosti a tak dále. A pak zas nával velkého množství povinností přešel a já se zas na nějaký čas vrátila k normálnímu fungování... Ale je to jako onen had, který se kouše do ocasu. Co? Jsi na tom takhle, nebo myslíš, že je za tím něco jiného?

"Stars Can't Shine Without Darkness"

*I'm a DayDreamer and a NightThinker*

Current mission

  • pěstovat láskyplný vztah se svým Beloved
  • číst!!!
  • nadále se vzdělávat :)
  • studovat psychologii
  • učit se kreslit a malovat

Čtu

  • Šachové figurky (May)

Sleduju

  • Broadchurch

Poslouchám

  • své odvážné a sebejisté a neustále se ptající Já
  • druhé
  • VELESU od Tomáše Kočka a jeho Orchestru
  • texty od Michala Horáčka 
  • božsky depresivní Radůzu
  • pohádkovou Anetu Langerovou

Chybí mi

  • jistoty do budoucna
  • těhotenský břicho
  • a samozřejmě mecenáš našeho bohémského způsobu žití

Chtěla bych

  • děti ;)
  • novou knihovnu a šatní skříň
  • být životním nabíječem pro všechny kolem včetně sebe 
  • napsat knihu plnou obrázků a hřejivých slov

LIVING = LOVING for the present moment therefore for EVER

Blog

Archiv

Realizace pavelszabo.cz