On the edge
A tak přemýšlím, co je to za svět, ve kterém žiju. Jak se v něm vyznat, uchopit ho, jak se přizpůsobit a jaká nová pravidla si určit, abych se mohla prokormidlovat skrze rozbouřené oceány. Všechno je jiné a přitom pořád stejné. Změnilo se mnohé kolem, ale uvnitř mé maličkosti je stále pusto prázdno. Ale protože se proměnily vnější okolnosti, musí se zákonitě přizpůsobit i má současná schránka. Nikdo to za mě neudělá. Nikdo mi neřekne, jak mám žít ve světě, který trhá mé srdce na cucky. Mantra dne: přežít. Nedovedu si zvyknout na to, že neexistuje férový svět. Tak moc věřím v pravdu. Uč se, buď nejlepší, studuj pro sebe, jedině tak něčeho dosáhneš. Jedině tak se dovedeš poprat se světem a prožít své dny uspokojivě. Jedině tak najdeš někoho, kdo tě bude milovat pro to, co v sobě skrýváš. Jedině tak máš šanci být šťastná. A tak nám lžou, protože sami neví. Nikdo neví. Neexistuje spravedlnost a neexistuje tahle rádoby logická sekvence. Tak proč pořád věřím... v tolik nesmyslných věcí? Možná že kdybych přestala, mohla bych být šťastná...
