Komentáře: Jak se zamilovat podle Cecelie

Dočetla jsem How to Fall in Love od Cecelie Ahern a jsem z knihy docela zklamaná. Jak jsem předeslala už několikrát, sladkobolná literatura není můj šálek čaje. Mám ale ráda Cecelii, protože v jejích románech je 1) láska až na... [celý příspěvek]

Jméno:
E-mail:
Web:
Komentář:
 
Web | Fay
04.05.2014 20:11
Ano, studovat literaturu je prokletí, které vám nedovolí užít si hloupé odpočinkové románky, protože vaše receptory už jsou bohužel příliš citlivé and they don't buy dat shit! Ale na druhou stranu souhlasím se Stelou v tom ohledu, že zase nejde knihu odsoudit jen proto, že nám tam nesedí např. chování a vývoj postav. Myslím, že je potřeba oddělit od sebe dvě vrstvy - tu první, dejme tomu jazykovou, která se dá ještě nějak objektivně zhodnotit (rozvinutá slovní zásoba, neopakování výrazů, dobrá práce se slangem a takové ty věci) + věci jako logika děje, aby tam nevisely věci ve vzduchoprázdnu, prostě výstavba příběh a pak je ta další část, která bude už vždycky subjektivní - chování, motivace a vývoj postav, jejich (ne)reálnost, práce se zápletkou, dialogy versus popisy ... čím víc o literatuře čtu a bavím se o ní s lidmi, tím větší mám před těmihle věci pokoru a snažím se je nekrizitovat. Vždycky mě totiž překvapí, jak hrozně odlišné na to můžou mít lidi názory a těžko určovat, co z toho je "správné" nebo "kvalitní". Každopádně ale doufám, že na Ahern už si brzy najdu čas, protože jsem opravdu strašně zvědavá, jak se mi to bude líbit :-).
Sim
04.05.2014 16:37
Ach má milá, děkuji za dokonale napsanou první větu. TO jsem měla na mysli :)
Stela
04.05.2014 16:28
Přesně tak, máme zažito, že musíme každou knihu zkoumat pod drobnohledem, podrobovat ji kritice a v podstatě si tu oddechovou četbu třeba už ani neužijeme tak, jak bychom si ji užili, kdybychom nebyli tak degenerovaní oborem, kdybychom jen hltali příběh, užívali si maximálně tak krásu jazyka, případně se jen rozhořčili nad občasnou hrubkou atd. A možná jsme už trochu zhýčkaní a rozmazlení, jak něco není kompletně po našem, tak už se k tomu stavíme kriticky. Věřím ale, že kdybys třeba na How to Fall in Love narazila v jiném časoprostoru, mohla sis odnést trochu jiné pocity.
Sim
04.05.2014 14:23
Politický Harry :D No ale souhlas s tebou. pro mě je Ahern pořád hvězda a přes všechny ty mé výhrady, se mi ta kniha stejně líbila :D Ono mi totiž přijde, že někdy nad čtením moc přemítáme, a pak vidíme, proč to není dobré. Prostě hledisko kritika, recenzenta a tak. Tihle lidé oddělují zrno od plev, a tak si pak přečteme Sto roků samoty a je to luxus sám. A pak jsou z knihy, které se člověku prostě líbí, i když si z nich neodnese hluboká moudra. Jsem se do toho trochu zamotala. Ale chci tím říct, že se těším na její jedenáctou knihu :D
Stela
04.05.2014 12:47
Dodatek: I kdyby ale Ahern napsala jen jednu jedinou z těch svých top knih, tak by to bylo úžasné a obdivuhodné! Takže i když se nám může zdát, že jí docházejí nápady, tak ji (aspoň když budu mluvit za sebe) můžeme pořád jen a jen obdivovat ;)
Stela
04.05.2014 12:39
Tak možná Ahern doufala, že mladinké čtenářky se nad tou rychlostí ani nepozastaví. A pravděpodobně se nad tím ty mladinké čtenářky ani nepozastaví, neboť přesně takové happy endy jsou obvykle v super amerických filmech, že jo.. A ta mladinká čtenářka se pak nešťastně zamiluje nebo se jí v životě něco nepodaří a ona najednou neunese ten fakt, že se z toho nedostane tak rychle jako v těch filmech a knížkách. A že mnohdy není ani žádný zachránce, že to leckdy musíme být my sami. Z výchovného pohledu by nebylo na škodu, kdyby to asi Ahern udělala jinak, ale co už. Doufejme, že si tohle „WTF?!“ řekly i ty mladinké čtenářky :D Nu a k tomu neuspokojenému zrcadlení... Uvažuju nad tím, jestli to může mít až takovou souvislost. Příběh můžeš přece hodnotit jako výborný a kvalitní, i když si u postavy říkáš: „Ty demente, přestaň už!“ Tak jsem to měla třeba u Spolčení hlupců. Nebo vzpomeňme Fénixův řád. Jak byl Harry absolutně nesnesitelný! Přímo na pár facek! A jak tak nad tím uvažuju... že by to byl jeden z několika důvodů, proč se mi pětka nelíbila? :D Aha! A já pořád, že je to příliš „politický“ díl...
Sim
04.05.2014 11:58
Uhm ... musím přiznat, že když jsem ten odstavec napsala, taky mě to trklo a říkala jsem si, jestli ta má neschopnost nadchnout nevychází z neuspokojeného zrcadlení. Protože já se s Christine i přes všechny podobnosti nedovedla identifikovat. Ale pak jsem si řekla, že už zas hledám synchronizaci tam, kde není :D :D Naprosto souhlasím s tím, že ty dvě knihy, které nadhazuješ, jsou jedny z NEJ. No a ten závěr ... popsala jsi to pěkně. Ona v tom motivu byla paralela k hlavnímu tématu, ale sakriš, mohlo to být fakt mnohem lepší, kdyby to zmínila na začátku. Upřímně, ten druhý příběh byl pro mě mnohem uvěřitelnější, než příběh super bohatého týpka, co nechce pokračovat v rodinném byznysu, přítelkyně spí s jeho nej kamarádem, proto se rozhodne skočit z mostu, a pak si to během 12 dnů rozmyslí a je děsně zamilovanej do své zachránkyně. WTF? Nemusím být psycholog, abych věděla, že takhle rychle to fakt nefunguje.
Stela
04.05.2014 10:24
Když jsem začala číst druhý odstavec článku, prolétlo mi hlavou, že sis tuto Ahernku musela náležitě užívat :D „How to Fall in Love je příběhem pestrobarevné Christine trpící spasitelským komplexem a obsesí svépomocnými příručkami“ Vážně se ta protagonistka nejmenuje Mona? :D Ale chápu tvé zklamání... „kde je ta dokonalá Ahern z minulých knih?“ Člověk asi v naději v další originální čtenářský zážitek očekává příliš a jde do další knihy už s nějakým předpokladem. A jsme zase u toho zklamaného očekávání... Já jsem třeba začínala tou její povídkovou knížkou Dívka za zrcadlem a taky jsem nebyla až tak nadšená. Jenže to byla moje první Ahernka a až pak jsem se nadchla jinými. Výborné mi připadaly zápletky Cesty ze ztracena a Vzpomínek na zítřek, tak nové, neotřelé a jedinečné! Zamýšlím se nad tím, jak jsi psala, že tu myšlenku náctiletého porna nadhodila až v závěru. Z vlastní psací zkušenosti vím, že když v závěru povídky přijdu s něčím novým, tak je to u mě špatně, jde vidět, že jen potřebuju nějaký „objevný“ závěr a rychle to tam připlácnu. Jevilo se ti to tak i u Ahern?
Sim
02.05.2014 20:55
Rachel, kdybys chtěla zkusit Cecelii, doporučuju prvně Cestu ze ztracena :) anebo Až se tě život zeptá
02.05.2014 19:54
tak to vubec neznam, ale vypada to docela zajimave roo.rachel.1987@gmail.com SOUTĚŽ O ODZNÁČKY A KNÍŽKU http://rachel-roo.blogspot.cz/2014/04/velka-knizko-placickova-soutez.html
Sim
02.05.2014 00:33
No, popravdě, Sto jmen mi právě přišlo jako hodně dobrý nápad. Teď si moc nevybavuju, jak to vyvrcholilo, ale vím, že jsem z toho měla dobrý pocit, na rozdíl od téhle poslední. A ta myšlenka, že každá osud je zajímavý, mi učarovala nejspíš proto, že o sobě tak moc pochybuju. Člověk u se prostě vždycky líbí to, s čím se může ztotožnit, v čem se najít :) Nemyslíš?
San
01.05.2014 21:29
Souhlasím, jde o oddechovku s ničím náročným k přemýšlení (maximálně ono téma trollingu). Podobně zklamaná jsem byla ze Sta jmen, které jsem právě dočetla. Příběh mi přišel jednoduchý, předvídatelný, zpočátku veeeeelice zdlooouhavý až utahaný, přecpaný zbytečnostmi a bez typické ahernovské magie (kterou tam vložila pouze jen tak na okraj, aby se neřeklo). Nejspíše byla celá kniha v souladu s hlavní myšlenkou příběhu, což je sice na jednu stranu milé, na druhou stranu mě to příšerně nudilo a celou tu nudu mi vynahradilo až posledních pár stran, kdy se konečně čtenář dozvěděl, oč kráčí, ačkoli to již tušil od prvních kapil. Myslím si prostě, že kniha zaměřená na filozofování o tom, kterak máme všichni zajímavé životní osudy, i když si myslíme opak, nemusí být sama paralelně nudná - resp. zajímavá svou všedností. Když čtu, čekám jaksi něco víc než jen takové plytké plácání se od ničeho k ničemu a pak to prohlásit za zajímavé. Mám ten dojem jen já, nebo Ahernové dochází nápady na pořádné originální zápletky..?

"Stars Can't Shine Without Darkness"

*I'm a DayDreamer and a NightThinker*

Current mission

  • pěstovat láskyplný vztah se svým Beloved
  • číst!!!
  • nadále se vzdělávat :)
  • studovat psychologii
  • učit se kreslit a malovat

Čtu

  • Šachové figurky (May)

Sleduju

  • Broadchurch

Poslouchám

  • své odvážné a sebejisté a neustále se ptající Já
  • druhé
  • VELESU od Tomáše Kočka a jeho Orchestru
  • texty od Michala Horáčka 
  • božsky depresivní Radůzu
  • pohádkovou Anetu Langerovou

Chybí mi

  • jistoty do budoucna
  • těhotenský břicho
  • a samozřejmě mecenáš našeho bohémského způsobu žití

Chtěla bych

  • děti ;)
  • novou knihovnu a šatní skříň
  • být životním nabíječem pro všechny kolem včetně sebe 
  • napsat knihu plnou obrázků a hřejivých slov

LIVING = LOVING for the present moment therefore for EVER

Blog

Archiv

Realizace pavelszabo.cz