Archiv blogu: 7/2012
Výletnická
A zítra jedem na Šumavu ... vláčkem asi sedm hodin, užijeme si nějaké to turistikování, hrady (snad), skály (pokud tam budou), lesy (ach ano!) a jídlo!!! Nepopírám, že na dovolených mě vždycky nejvíce nadchne právě jídlo. I když příroda má taky hodně do sebe. Ale na dovče se prostě vůbec nestresuju nad tím, že nemám peníze a všechny dostupné utratím - za jídlo :D Řekla bych, že se mi díky Pavlovi vrátila chuť a nehodlám se ji jen tak vzdát....
Nádech, výdech
Jelikož mám kolem sebe spoustu přesvědčovacích elementů, jdu teda ZNOVA k doktorovi. Zrovna jsem mu volala,abych se ujistila, že MÁ ordinační hodiny a čistě náhodou včera třeba neodcestoval a ten tón jeho hlasu ... no už se mi tam zase nechce. Nevytvářet domněnky, nedělat si předsudky, nevykládat si věci po svém, zvlášť když vím, jak se Peťka s Pavlem dokážou rafnout, když nemluví face to face, je SAKRA těžké. A hlavně se děsím toho, na co zase...
Tady a teď
Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy byla v jeskyni. Jestli jsem se někdy dotýkala stěn, vnímala její vlhkost, naprosté ticho a jemný proužek světla rozzařující temnotu. A prsty mi voněly jako čerstvá tráva a hlína. V hlavě prázdno. Jen úžas v očích, či spíše touha. A další jeskyně a další. A malé mystérium: "Odkud se asi bere TOHLE světlo?" A pak spousta polorozpadlých schodů, les kolkolem, výhled do kraje a nikde ani živáčka. Pod nohama kamení a...
Tangled Up in You
Tuhle nádheru objevil už dávno předávno Pavel. Aunque las cosas no son tantas como se parecen ...
Motivation in motion or vice versa?
Kdyby se přestala vyrábět čokoláda, svět by byl plný psychických trosek. Zrovna jsem jednu dojedla. Otázka několika minut. Bez snídaně, bez vyhlídky oběda a bez večeře. Netrápím se, vážně ne. Nedržím hladovku. Jen nemůžu jíst. Asi jako na jaře 2007. A před tím, když mi bylo čerstvých 14. Smutek jsem asi ještě nevyhnala, cítím se ale mnohem lépe. A čím to? Seděla jsem v parku na trávě a četla si Nikdykde. Lezli po mně mravenci, vítr šuměl ve...
