Archiv blogu: 10/2016
A zase neděle
Nic se nedělá. Jen peče koláč. Čokoládový. S borůvkama na ozdobu. A vaří se lasagne. Muž "slaví" narozeniny. Až bude mně dvaatřicet, tak bych chtěla ... věnovat čas svým dětem, které budou hopkat kolem a nadšeně se ptát "A proč?" ... číst převážně pedagogické a psycholgické publikace ... číst s dětma ... vařit mňamózní polívčičky a nechat cvrčky, aby mi pomáhali ... propíchávat si prsty špendlíkama, zatímco se budu pokoušet o...
V(e)lesu
Poslední dobou jsem si oblíbila spojení "jsem úplně v lese", které adekvátně vystihuje mé pocity z různorodých situací. A ty situace se nějak množí. Čaj z ginkgo biloby mi vůbec nechutná, proto se domnívám, že s mou pamětí a vůbec se záhyby šedé kůry mozkové to už lepší nebude. O to úsměvnější mi přišlo, když Tomáš Kočko komentoval název svého nejnovějšího alba, které je věnováno pohanskému bohu Velesu, ale taky odkazuje k místu, kde se...
4/10
Před třemi léty touhle dobou jsem přemítala nad tím, jestli letmý polibek do vlasů něco znamenal. "I still feel the kiss in my hair. This feeling inside me which is similar to dizziness or maybe hangover is filling every single part of my body. I've got to admit I got lost. In the unspoken promise of love. My faith in hope tells me that this is IT - this what I was longing for. No more pretending. That is not just amazement but heart-warming affection. Oh no, that's something...
