Žiju? Žiju
Ač se to nezdá, ještě jsem neumřela na přepracování. A v sobotu jedu do Olomouce. I když jsem nejspíš nemocná, protože po pondělní procházce v dešti nedám bez kapesníku ani ránu. Včerejší cyklotrip mi taky nepřidal. A tak nějak se pořád povaluju po gauči/posteli a nejsem schopná se pohnout, pokud vyloženě nemusím.
Někdo možná zaregistroval, že jsem o rok starší. O tom čísle se nebudeme bavit. Jak jsem narozky oslavila? No nijak. Doma se budou slavit nejspíš za dva týdny a s přáteli až v srpnu, protože najít společný den volna je už fakt docela složité. Co jsem si přála? To, co každý rok. Ať jsem šťastná.
Během týdne, co jsem nepsala, se událo dost věcí. Ségra se nedostala na výšku, tak se přihlásila na pomaturitní studium angličtiny. byla jsem z toho úplně nadšená, se vším jsem pomáhala a těšila se představou, že sis bude studovat jazyk anglický čtyři hodiny každý den po dobu deseti měsíců. Nejspíš jsem se těšila více než ona. No a nakonec tam nepůjde, protože ji přece jen přijali na Městské stavitelství, což je to, co chtěla na druhém místě (a next year zkusí znova architekturu). Proběhla kolaudace bytu, která měla být původně oslavou mých narozek. Namalovala jsem pavoučky na záchod (i když to možná bylo už dříve). Otestovali jsme kola trasou dlouhou 36 kilometrů. Došli s Davim už k 30.lekci v Oxford Word Skills (basic) a k 10.lekci v Grammar in Use (basic). Začala jsem číst 100 Phrasal Verbs, dějiny Británie a napůjčovala si v knihovně milion a jednu k knihu do britské literatury.
Přečetla jsem ... sbírku novel a povídek od Washingtona Irvinga. Určitě znáte aspoň Legendu o spícím údolí (skvělá je i Disney verze) nebo Rip van Winkla. Píseň o Rolandovi, velmi čtivé. Dvě novelky od Richarda Bacha. Svatou Janu od G.B.Shawa, u které jsem se pořádně nasmála a hodlám proto přelouskat kompletní Shawovu tvorbu (jednou ... ). No a stále se snažím dočíst Komu zvoní hrana, jenže je to taaak dlouhé, že s tím nejspíš seknu jako s Hlavou XXII, přestože mám válečné romány vážně ráda.
Viděla jsem ... nespočet filmů. Ale má schopnost pamatovat si názvy je skličující. Když člověk vidí jeden film každý den, názvy filmů se vypařují jako pára nad hrncem. Hitchcock už konečně začíná být zajímavý. Dostali jsme se do éry mluvených filmů, detektivek. Takže 39 stupňů doporučuju. Bergman překvapil Pramenem panny, poslední dobou mě totiž celkem nudí. A Truffautovy filmy jsou teď velice zdařilé. Divoké dítě podle skutečné události a Americká noc točená stylem film o filmu se mi moc líbily.
Kdo ví, kdy o mně zase uslyšíte. Doma internet mít nebudeme. A v práci bych měla pracovat, že? Když se dostanu k mamce, mám plnou hlavu toho, co bych vám chtěla říct. Pak zapnu počítač a všechno je fuč. Úplně vymeteno. No a taky je trochu blbé u mamky trávit čas na internetu, když si mě chce užít, že?
Život samostatné jednotky mě unavuje, ale baví. Upekla jsem nádherné tvarohové buchty. Žehlím, aniž bych se u toho rozčílila. Peru a ještě se mi nic neobarvilo ani nescvrklo. A občas se pohádám s Davim, aby u nás nebyla nuda. Sice pořád řeším, z čeho si koupíme něco k jídlu, ale to je přece normální, ne? Možná že pojedeme i někam na dovču.
