Zbloudilý (vel)bloud a jiná bloudění

Loni jsem k narozeninám dostala poukaz do obchodu s perličkami. Qítko se jmenoval. Zrušili ho totiž asi měsíc po tom, co jsem dárek obdržela. Celý rok jsem se jím nezbývala a na konci června jsem se rozdodla, že si teda zajedu do Brna a poukaz využiju. Jenže aby to nebylo tak jednoduché, perličkový obchod v Brně je se jmenuje Rooya a ne Qítko, proto jsem si musela udělat ještě malou přestávku v Olomouci.

Všechno jsem měla perfektně promyšlené. Lístky koupené. Časy odjezdů vlaků sepsané. Vlak do Olomouce přijel pozdě. Ten, kterým jsem měla dojet do Smetanových sadů, nejel vůbec. A jak se teď dostat tam, kam potřebuju? Zjistila jsem, že v Olomouci snad nežijí žádní místí, neboť všichni, kterých jsem se zeptala na cestu, neměli ani páru, kam že to chci. Nakonec jsem nastoupila do tramvaje, ujela pár zastávek a zbytek cesty došla přes PARK. A to jsem prosím měla jen hodinu na to, abych tam trefila, nakoupila a vrátila se zpět. Vlak do Brna by mi jinak ujel. Silou vůle jsem všechno stihla a o půl jedné už vesele nastupovala do tramvaje v Brně. S Marťou :)

Brno je fajn. Přestože se v něm pohybuje daleko více lidí než v Ově, připadá mi klidnější. A takové jiné. Hlavně co se týče architektury. Moc se mi líbila právnická fakulta a Moravská zemská knihovna. A mají daleko lepší pizzu. Což soudím podle těch dvou, které jsem s Marťou jedla (jednu letos, druhou loni). Udělaly jsme si výlet po městě a nakonec došly na Kraví horu, kde jsme se ve stínu stromu opalovaly a povídaly si. K večeru přijelo šest aut s šesti balóny a ty se posléze vznesly k nebi. Nádhera! Doufám, že to video půjde spustit. Kameraman ze mě ale určitě nebude :DD Díky bohu tam nejdou slyšet mé komentáře.

Poté co jsem změnila svou barvu pleti z bílé bílé bílé na bílou bílou, jsme se vrátily k Martě na kolej a zjistily, že naše Americko Indické plány nebudou zrovna snadné.

Druhý den jsem se vydala na druhý konec světa, kde bydlí Zuzík s Vítkem. Okoukla jsem ovečkovou výzdobu (byly všude!!!) a společně jsme se vydaly do víru velkoměsta, rozuměj do Vaňkovky. Což je takový menší Avion (vysvětlení pro Ostraváky) a menší Zličín (pro Pražáky). Zašly jsme si na oběd a měly se moc fajnově :)

PO našem rozloučení u nádraží jsem chtěla tramvají doje zpět na kolej, ale nakonec jsem šla celou cestu pěšky. Navštívila všechny knihkupectví a antikvariáty (koupila si jen dvě knihy) a samozřejmě všechny sekáče, které jsem po cestě potkala. Taky jsem si dala zmrzku, trochu bloudila a hlavně si užívala svůj malý trip. Nevadí mi poznávat krásy naší vlasti sama, tak proč bych nemohla jen tak odjet do Indie?!

V 17:15 jsme s Marťou vyrazily autobusem SA směr sweet home. NIKDY jsem nejela lepším busem. A začínám zvažovat výlet do hlavních měst Evropy v září. 950 korun je skoro nic. Uvidíme, jak bude vypadat srpnová výplata :)

Moravská zemská knihovna