Zamyšlená
Kdyby mi svět spadl na hlavu (je to tak padesát na padesát), najdete mě v Andalusii, popřípadě v Kanadě či ve Skotsku. Nebo na Guernsey, ostrově Skye, západním pobřeží Irska.
Nebojím se o svou budoucnost. Všechno totiž dělám jen za jediným účelem. Abych byla šťastná. Proto všechno bude vždycky takové, jaké to mít chci. Malé oběti, velké oběti, co na nich sejde? I přes mrtvoly bych šla.
Konec semestru se blíží. Po několika seminářích anglického překladu si nejsem jistá (respektive prozřela jsem), zda-li bych kdy mohla překládat knihy. Cítím se jako v prváku na gymplu, kdy mě obklopila skupina daleko lepších angličtinářů, než jsem byla já. Cit pro jazyk odlétl, stejně jako Múza, do neznáma. Jazykovka mě ani na plný úvazek neuživí. A pracovat den za dnem od devíti do šesti v bookshopu taky nemůžu celý život. Proto musím doufat, že se na magisterské studium dostanu a nebudu ještě muset řešit takové problémy.
Kdyby mi svět spadl na hlavu, ani bych se nezlobila. Čím starší jsem, tím otevřenější oči mám a poco a poco zjišťuju, že mé představy o světě jsou diametrálně odlišné. Své děti postavím před realitu hned. Tyhle ztráty iluzí vás nutí měnit sny a cíle.
Možná se budeme s Davim stěhovat. Je tady velká pravěpodobnost, že to vyjde. Nechci se radovat předčasně, i když na Davim je radost znát už teď. Kéž by!
JÁ UŽ TU BAKALÁŘKU NECHCI ANI VIDĚT!!!















