Winter in motion
Zima byla (a stále ještě je) plná úžasných malých zázraků a příjemných zážitků.
Prvním zaznamenání hodným dnem se stal náš výlet do Vánoční Vídně 12.prosince, na můj svátek. Vídeň sice moc vánoční nebyla, ale uspokojila mou cestovní náladu a rozšířila povědomí o Vídni, kde jsem sice už jednou byla, ale krom přírodovědného a historického muzea neviděla nic jiného.
Pak jsem tak lehce stresovala nad zápočty, pracovala a během jednoho dne nakoupila všechny dárky. Stejně jako loni jsem si na lístek napsala seznam věcí, které chci pořídit a nakupovala podle něj. Koupila jsem i pár dalších věcí, ale nestresovala jsem, že snad nestíhám. A stačil jeden celý den!
Čtvrtek před Štědrým dnem jsme se doma všichni pustili do salátu a tiramisu, nastrojili stromeček a hráli Dostihy. V den rozdávání dárků jsme ještě s Davim skočili dokoupit pár věcí a večer jsme už usedli ke Štědrovečerní večeři a užívali si dokonalou (rodinnou) atmosféru Vánoc. Rozdávání dárečků bylo skvělé. Nemám nejmenší tušení, co jsem dostala, ale naprosto přesně si pamatuju, jak se všichni tvářili při otevírání mnou zakoupených dárků. Ségra byla z tygrované kabelky opravdu nadšená. Stejně tak z tygrovaných náušnic :D Mamce se moc líbil ozdobný mlýnek na kávu a řekla bych, že Davi byl nejvíce překvapený ze zarámované fotografie. Já měla asi největší radost ze Shakespearových sonetů v překladu od Martina Hilského.
Konec roku jsme s Davim oslavili na jižní Moravě. Přesněji v Hustopečích, malém městečku plném vinných sklípků. Pořídili jsme si přes slevomat romantický silvestrovský večer, který ale nebyl tak dokonale úžasný, jak hlásala reklama. Tříhvězdičkový hotel si představuju trochu jinak. Stejně tak tříchodovou večeři, po které si Davi dal ještě pizzu, aby zahnal hlad (hold tomu mému chlapovi prostě nestačí čtyři mrňavé knedlíčky ke svíčkové, crcek polévky a mini příděl tiramisu, který vypadal, jako by ho ukrojili lžící). Ovocnou mísu jsme si taky představovali jinak - čekal nás dezertní talířek s hruškou, jablkem, mandarinkou a kouskem hrozna. No a silvestrovský program ... pod tím si člověk představí cokoliv ... krom DJ, který celou noc hraje hity 80.let. A toť vše, prosím. Teda, dostali jsme láhev bohemky a neumírali hlady, ale ... slovo program bych definovala jinak.
Nicméně jsme si udělali výlet po městě, vylezli na vysílač, naobědvali se u hřbitova (kde Davi téměř umřel blahem, když mu servírka donesla celou mísu polévky, z které si naplnil snad tři talíře až po okraj - nemusím snad podotýkat, že cena byla několikanásobně menší než Silvestrovský pobyt) a při cestě zpět ztvrdli v největší díře světa, kde se nacházelo nádraží, jeden panelák a vééééliká továrna/elektrárna/wh knows co to bylo. Tak kdybyste někdy jeli přes Šakvice, vězte, že nemá cenu tam vůbec zastavovat (natož stavět dům).
Krátce po Novém roce (kdy jsme zašli na tradiční Novoroční ohňostroj - opět všichni čtyři :o) - je fakt bezva, když mamka bere Daviho téměř jako syna a ségra si s ním moc dobře rozumí a to spolu budeme teprve pět měsíců) Davi konečně usoudil, že bychom si mohli pořídit osmáka degu, nad kterým jsme ve zveráči slintali tak měsíc. Osmáček se jmenuje Láďa a je to nejúžasnější a nejaktivnější zvířátko, jaké jste kdy viděli. Žije hlavně ve dne, tak si s ním (na rozdíl od křečka) můžeme hrát a večer můžeme v poklidu spát (protože klec dáváme do koupelny :D
Jenže, usoudili jsme, že je našemu malému smutno, a tak jsme pořídili osmačku Desirée. Všechno se zdálo býti skvělé, dokud Desi nazačla ojíždět Láďu. Zklamaně jsme se shodli, že teda máme dva gaye. Po dalším týdnu jsme si udělali výlet do Místku a pořídili (zaručeně!) holčičku Nesty. Nestynka je nejmladší, má teprve 4 týdny a je tak neskutečně roztomilá, až má člověk chuť si jí k sobě přitisknout a hladit a hladit. Poté, co začala Nesty obskakovat jak Láďu, tak Desi, zoufale jsme připustili, že žádná mláďátka nebudou. Naštěstí se v knihovně dá půjčit manuál na osmáky, který nám osvětlil, jak se to má s tím obskakováním. A taky jsme se naučili rozlišovat jejich rozmnožovací orgány, které si jsou setsakramentsky podobné. Liší se v milimetrech! Zdá se tedy, že Desi i Nesty jsou holčičky :o)
Na počátku ledna přijela Daviho mamka s manželem a o pár dní později i ségra Lucka. Tak jsme je pozvali k nám domů a užili si fakt skvělý večer, během kterého jsme se smáli a smáli a smáli. Taky trochu procvičili angličtinu, protože mamky manžel je angličan a byli pozváni na prázdniny do Anglie. Dokonce jsme navštívili i Daviho babičku, která si už evidentně rozmyslela svou uraženou náladu a já tak poznala další členy rodiny. Shrnula bych to asi tak, že budu mít opravdu fajňáckou tchýni, až se Davi konečně rozhodne mě požádat o ruku ... (oukej lásko, už mlčím).
A teď se blíží Svatý Valentýn. Neslavila jsem ho X let, naposledy někdy v desíti letech. A letošní Valentýn mi nahradí všechny promeškané roky. Může být něco romantičtějšího než strávit ho v Milánu? (občas se zamýšlím nad tím, jak je možné, že zrovna já jsem natrefila na tak skvělého chlapa, který umí být zosobněná romantika!)
Za předpokladu, že se tento týden dostanu domů, doplním tento článek o fotky, abyste měli představu, jak vypadají Hustopeče a naši malí miláčci :)
