Who knows
Prohlížela jsem si fotky ze svých dvacátých narozenin. Byl to úžasný den s mými nejbližšími. vybavilo se mi spoustu věcí. A pocitů. A chvil, které už nevrátím zpět. Které už nechci vrátit zpět. Co bylo, bylo ... teď je teď a já hledám. Nechybí mi on, ale ty pocity, ta láska, která mě obklopovala. Chci být zase milována. Chci abych pro někoho byla středem vesmíru. Ale vůbec se mi nechce hledat. Prostě by se mi líbilo, kdyby to už bylo .. kdyby si mě našel sám. Pořádný chlap.
Na některé z inzerátů jsem odpověděla. Zajímalo by mě, proč nepřikládají fotky. Nejsem povrchní, ale víme přece všichni, že ten druhý nás musí přitahovat, nebo ne? A jak to asi poznám, bez fotky. To se zamiluju do slov, pak je uvidím a omdlím? Chjo ...
(a jen tak mimo řečí, kdy mě přestane uchvacovat Bisbalova Ave María? :o) To už je skoro posedlost ... ale on je prostě kus chlapa, neuvěřitelně sexy chlapa)
