Ve třetí osobě
Byla nebyla jedna sobota. Když všichni ještě spali a nechávali si zdát o lecčem nemožném, jedna duše se už potulovala po prázdných ulicích. Před sedmou hodinou ranní stepovala spolu s důchodci před obchodem, aby si mohla nakoupit něco k jídlu na celý den. Ten strávila v práci. Věnovala se zcela zbytečné činnosti. Nicméně, je za ni celkem slušně placena, a proto si nestěžuje. Jen občas. Po pěti hodinách, přesně v polovině, ji napadlo, že by nemusela jet hned po práci domů, jak plánovala, a umřít, nýbrž se jí zachtělo strávit večer se svými drahými přítelkyněmi. A tak se opět a zase upsala vodárně, která tentokráté překvapila svou silou a skoro slečny složila k zemi.
Byla nebyla jedna neděle. Když už všichni směřovali své kroky do obchodů, v jednom dubinském bytě se ještě spalo. Jen jedna duše musela vyklouznout z vyhřáté postýlky a přidat se k ostatním. Tak, tak … příběh Cesta do Tesca se opět navrátil. (nemáš zač, Pavle)
Naše drahá dušinka musela připravit své rodince oběd. A tak se tedy pustila do krájení cibule. Jaká to neoblíbená činnost! Dospěla k rozhodnutí koupit si voděodolnou řasenku, neboť její tváře byly pokryty čmouhami od maskary. Jelikož nechtěla celou neděli zahálet, pustila se do sepisování „čtenářského deníku“. Proto se v brzké době můžete těšit na Otrantský zámek (první gotický román), Růži pro Algernon (řenádherné sci-fi), Lazarilla z Tormesu, Kdo se bojí Virginie Woolfové a Tohle by se zvěrolékaři stát nemělo. Ach ano! Slečna se snaží a snaží, aby během týdne mohla svůj čas věnovat přípravě referátu do anglické mofologie. Nadšením jen oplývá, jak je zřejmé z těchto řádků. Uvažuje o permanentní rezervaci místa ve studovně.
A urovnala si své srdeční záležitosti. Dospěla totiž k názoru, že její bývalý přítel trpí Pygmalionským komplexem. Tak mu to ze srdce přeje. A poohlíží se po pořádném chlapovi, který nebude lehko zmanipulovatelný zbabělec a bude si vážit naší klidně-by-se-rozdala dušinky.
