Vánoce a Silvestr
Vánoce si spojuji s vůní cukroví, kaprem ve vaně, zdobením stromečku, rodinném krájení surovin na salát, pohádkami v televizi a sněhem za oknem. Letos jsem si sice pomáhala při pečení (rozhodně více než letos a dokonce jsem jeden druh sama upekla – netřeba dále komentovat), ale všechno ostatní bylo úplně jinak. Kapra jsme nestihli koupit. Stromek zdobil jenom Davi. Já se snažila rozmotat řetězy ze slaměnek (dva jsem musela vyhodit, protože rozmotat prostě nešly) a Sis pekla štrúdly. K salátu jsem téměř nepřičuchla, protože jsme s Davčou připravovali musaku a punč. Pohádku jsem neviděla ani jednu. A sníh, o něm víte všichni svoje.
Tím nechci říct, že by se mi Vánoce nelíbily, ale … mám prostě pocit, že byly úplně jiné než kdysi. Už taky nejsem dítě a Vánoce jsou především pro děti. A možná to bylo tou smutnou událostí s Havlem.
Měla jsem ale radost z vaječňáku bez vajec, pouze ze salka, kondenzovaného mléka a rumu. A samozřejmě ze spokojených tvářiček mé rodiny, když rozbalovali dárky. Vyjmenovávat všechno, co jsem koupila a dostala, by bylo na dlouho. Ale mohly by vás zajímat knihy :o) Mamka dostala Obrázky z Provence (už mám přečteno a moc se mi to líbilo). Sis Báječný svět shoppaholiků a Cariiny deníky 2. A Davča Encyklopedii filmu a Tajné životy filmařů. Taky bych ráda vyzdvihla vědomostní hru Světový film (pro Daviho), zvětšenou fotografii Sis a mé maličkosti (pro mamku), zásobu barevných svetrů (pro mě) a spoustu vymožeností do kuchyně jako mixéry, váhu, toustovač, atd (do našeho bytečku).
První svátek jsme se ještě povalovali u mamky, druhý vyrazili k Daviho prarodičům, a pak se scházeli s přáteli. 30. prosince jsme opět vyrazili za dobrodružstvím. Tři dny na Slapech. Přesněji řečeno jsme si přes slevomat našli ubytování se silvestrovským programem v penzionu Vltava v největší díře na světě (já vím, tohle jsem říkala i loni o Šakvicích – prostě existují DVĚ místa), v Čímu. Chatová oblast, ve které se zastavil život tak před padesáti lety.
Když jsme dálkovým autobusem vyjížděli z Prahy, plánovali jsme, co dobrého si dáme k večeři a že určitě musíme dát mojito (chtěla jsem utrácet a pořádně si to užít). Zhruba za hodinu jsme vystoupili uprostřed pole, na zastávce „na znamení.“ Příroda nádherná, barvy jako na podzim. Ale kudy se dát? Vlevo les, vpravo vesnice. Jaké štěstí, že jsme nevystoupili sami a mohli se tudíž zeptat. Samozřejmě směr les. Zhruba 15 minutová procházka nás dovedla k penzionu Vltava (bez jakéhokoliv značení). Zvenku (a z dálky) vypadal jako na fotce. Ale jakmile přišel člověk blíž, dýchl na něj hluboký socialismus. A pak ty obaly od nanuků v koši, které musely být ještě z léta.
Přivítala nás madam v ponču, kolem které skákali dva pejsci. Zavedla nás do prvního patra (už po cestě chodbou jsme vydechovali páru) a ukázala nám náš pokoj. Z topení (to je ta velká hnědožlutá krabice) sundala oblečení, které tam sušila a nechala nás na pospas absolutní zimě. S hrůzou v očích jsme šli prozkoumat společné záchody a sprchy. Fotka vypoví více než slova. Tehdy padla půlka Lambrusca. Zavolali jsme mamce, abychom se pochlubili, jak perfektní dovču jsme si letos vybrali a žertovali o večeři. Když jsem vypustila z úst, že v nabídce bude určitě jen zelňačka, smažák a bramborák, netušila jsem, jak blízko jsem pravdě …
Na teplou večeři jsme se oba těšili. Je bezva, když vám čas od času někdo připraví dobré jídlo a vy nemusíte uklízet nádobí. Sešli jsme tedy do společenské místnosti, kde jsme při pohledu na bar pochopili, že o mojitu si můžu nechat leda tak zdát. Jaké štěstí, že mi Davi koupil dvě lahve Lamrusca a dva sekty! Přišla paní domácí a my si objednali čaj. V tuto chvíli jsem stále ještě věřila, že nám bude přinesen jídelní lístek. Na Davčovu prosbu „Dali bychom si něco k jídlu“ se paní domácí nevzdálila pro menu, ale vyjmenovala nám naše možnosti „Kuřecí řízek, vepřový řízek a můžu vám je udělat i přírodně. K tomu brambory, hranolky nebo bramborový salát.“ Asi jsem na ni zírala moc nápadně, protože Davi jí odpověděl, že si to musíme rozmyslet. A tak jsem si uvědomila, že 1700 za ubytování, stravu a silvestrovský večer a další tisícovku za cestu tam a zpět jsme utratili zcela zbytečně. Kdybychom zůstali doma, byli bychom o tři tisíce bohatší (to je obvykle částka, kterou utratíme měsíčně za jídlo). No ale zde náš příběh nekončí …
Opravdu jsme měli hlad, nezbylo nám tedy, než si objednat smažák (i když to je jídlo, které doma vůbec nevaříme a v restauraci je to to poslední, co bych si objednala. Řízky mi úplně stačily na Vánoce)s hranolkama. Pak se pořádně opít na pokoji a vyrazit na prohlídku okolí. Paní domácí nám vnutila čelovku, bez které bychom se v té tmě zcela jistě ztratili. Davi si svůj svátek představoval určitě jinak. Jedinou radost měl z petard, které házel všude možně a divil se, že když je hodí do slapské přehrady, nechtějí vybuchnout. Nutno podotknout, že v té době jsme už byli pořádně cinklí.
Celé tři dny jsme žili jako čuníci. Kdo by taky vlezl do té jejich sprchy, že? Když tam ani netekla teplá voda. A zápal plic jsme si opravdu uhnat nechtěli. Stačilo, že jsme se do postele museli navléknout do tří vrstev a stejně nám byla zima. (Doma máme taky zimu, ale spím v pyžamě) Jestli si představujete, že jsme zažili nějakou romantiku, tak jste na omylu. Opravdu nám byla strašlivá zima.
Po snídani (kolečko salámu, trojúhelníček sýra, marmeláda a máslo, dva rohlíky pro každého – ano, Davi měl pořádný hlad) jsme se dle tipu paní domácí vydali do druhé díry světa. Že prý je tam hotel, který by MOHL být otevřený. Co vám mám vykládat. Toužebně jsme si vysnili pořádný oběd. Místo toho jsme si udělali procházku do další chatové oblasti (2,5km), kde jsme sice hotel našli, ale zavřeli ho už hodně dávno. Obchod? Haha. Tak jsme se vydali na cestu zpět (další 2,5km), abychom si dali další smažený sýr. Paní domácí ale překvapila. Měla knedlo, zelo, vepřo. Očička se nám rozsvítila do té doby, než jsme uslyšeli zřetelné pípání mikrovlnky. A tak jsem poprvé v životě jedla bramborový knedlík z obchodu, který se mi lepil na zuby a protože byl ohřívaný v mikrovlnce, tvrdnul velice rychle. Zbytek ušel, ale abych byla upřímná, umíme s Davim mnohem lepší; a to paní domácí vystudovala hotelovku.
V sedm hodin začínal silvestrovský program s rautem. Představte si studený talíř, který děláte doma a vynásobte ho čtyřma. Přidejte jednu kupovanou roládu a po půlnoci čočku s uzeným. Voila! A máte raut. Co říci k programu … osmnáctiletý syn paní domácí pouštěl celou noc písničky a občas se svými kamarádkami něco zazpíval. Jakože karaoke. A kolik hostů z očekávaných 20 přijelo? 8. Jeden pár odjel hned po půlnoci, i když se měl zdržet až do druhého ledna.
Přežili jsme to. Už se tomu jen smějeme. A je docela možné, že letos zase někam vyrazíme. Ale jen v případě, že uvidíme fotky pokoje, menu a vrazíme do toho mnohem víc peněz. Co by člověk čekal za 1700?! Ale i tak bych na ně poslala Pohlreicha, aby jim to tam zavřel. Když už mají v názvu restaurace, měli by podávat i něco jiného než smažený sýr, nemám pravdu?
Další fotky najdete na rajčeti
15.01.2012 15:24:59
Sdílejte tento příspěvek!
