Užívám si sto roků samoty ...
Když jsem psala, že s tancováním rozhodně nemíním skončit, myslela jsem to vážně. V hlavě mám šílený chumel nápadů a přání (a zoufalých volání ohledně brigády), který se pokouším usměrnit jedním směrem, ale stále se nedaří ...
Sobotu jsem strávila ve velmi příjemné společnosti. Spousta irských tanečníků a hudebníků. Byli jsme na semináři Bretaňských tanců. Když jsem koukala na youtube, říkala jsem si jo holka, ty ses asi zbláznila. Ukázky, které jsem našla, vypadaly docela složitě. Nooo, tance, které jsme se učili, zas tak šíleně složité nebyly. Vlastně nebylo moc těžké si zapamatovat kroky. Jenže, pak přišly na řadu ruce a povím vám, zkorigovat je s nohama, to byla teda fuška. A nejen pro mě, abyste si nemysleli ... :D
A bylo to moc fajn :o) Večer u vínka a dýmky a za zvuku irských tónů v lehké letargii ... Angelito mi kladl na srdce, ať se hlavně bavím. Ať se chovám tak, jako by to byla má grupa (což mi stále nende a nende). A nakonec to tak nějak i dopadlo, řekla bych .... lidičky, které jsem poznala, byli strašně fajn. A dokonce jsem narazila na slečnu, která právě odmaturovala na mém gymplu a narodila se tři dny po mně. Tak trochu hodně jsme se bavily hlavně spolu.
Já jsem fakt příjemný člověk :D
A ten báječně strávený den mě nakopl směrem k francouzštině. Jen dobře :o* Teď ještě na tu Alliance našetřit z brigády, kterou nemám. A to mi připomíná, že nakonec nepojedeme do Itálie. Zrušili nám zájezd kvůli malému počtu zájemců. Vybrali jsme si jiný .. Lyon a Beaujolais a okolí tam někde kolem Švýcarska. Bude to určitě fajn, i když jsem se už těšila na Ravennu a Florencii ...
Teď si užívám Sto roků samoty. Po dvou a půl letech jsem se konečně odhodlala Márquezovu nejprofláklejší knihu otevřit. A naprosto nechápu, jak jsem se jí mohla tak bát! Je to úplně úžasné počteníčko! Pravda, doléhá na mě ta samota a smutek a pesimimus. Nicméně, chytají mě záchvaty smíchu zhruba po každých třiceti stranách ... už připravuju výpisky, abyste se taky mohli zasmát. Ale jak jsem řekla, je to hlavně strašně smutné ... a já jsem knižní barbar :D Spíše než lingvisticky čtu stále požitkářsky. A obávám se, že navzdory krásným řečem našeho profesora literatury, stejně nikdy nerozeznám brak od kvality. Já miluju příběhy ...
