Upside down again
Že bude můj dvacátý třetí rok života tak různorodý a vzrušující, by mě v červenci ani nenapadlo. Byla jsem student, užívala si své dvě brigády a neřešila dovolenou, protože nebyly finance. Pak jsem hupsla pod vibraci čísla pět a už to jelo ... státnice, pracovní smlouva, Zakynthos ... prostě spousta nečekaných událostí, které obracely uspide down všechno, co se mě týkalo.
A teď, jako by řekla Stela, je načase zabouchnout jedny dveře a otevřít dokořán jiné. Od ledna budu opět student a už jen lektorka angličtiny, která se nejspíš nezastaví, ale to vůbec nevadí, protože mě učit co? Ano, správně, BAVÍ.
K Daviho narozkám jsme se SIS upekly dort. Dobošův dort. Jedna bídná fotka. Nervy v kýblu. Dort přenádherný. Prý moc sladký. Přemítám nad tím, jestli ještě někdy něco upeču. No nejspíš jo, ale asi bez cukru a bez šlehání. Jeden by totiž nevěřil, že šlehač není mixér. Kdybych to byla věděla, nemixovala bych půl hodiny bílky a nedivila se, že se nic neděje. Ale tak rozvinuly jsme sousedské vztahy a půjčily si šlehajícího robota. Aby SIS navodila atmosféru zoufalé kuchařky, pomoučila si čelo, zavázala zástěru a šla s prosíkem k sousedům. Robota jsme nerozbily, pouze nepochopily, ale našly jsme šlehací metličku! Babička na telefonu radila a kdybychom daly na ni, nejspíš bychom upekly šest placek (místo vyschlých čtyř) a dort by nebyl tak super sladký. Poznámka pro příště: čtyři 70% čokolády Lindt - 240Kč (a to nepočítám 13 vajec, mouku, cukr a tak dále). Dort z Ollies - cca 400Kč. Za ty nervy to nestojí.
Silvestr slavíme na Slapech. Miluju slevy a slevomaty. Nejspíš to zase bude pohroma, ale aspoň budeme mít celý rok co vyprávět. A tento víkend jedeme na vánoční trhy do Krakowa. Zoo nám nevyšla, protože pršelo.
Láska a nenávist jsou dva konce jednoho provazu. Čínské přísloví. Ztotožňuju se s ním velice často.
Davi mluvil s finančním poradcem a pokud mu to nadšení zůstane, za dva roky stavíme dům. Ještě včera chtěl cestovat a užívat si mládí a najednou si uvědomuje, že mu bude za dva roky třicet a že by chtěl dům a děti. S úsměvem poslouchám a neplánuji, protože ho to stejně přejde. A já se nevdám, dokud si nezajedeme do Indie. A nenašetříme stopadesát tisíc na svatbu.
Proč mám dojem, že můj život nabírá každou minutu jiný směr? ...
Chybí mi devět knih, abych splnila letošní knižní cíl: 60. Jde to se mnou z kopce ... ale hodně mi pomohl Dürrenmatt a fantasy pro děti. Zrovna čtu Gaardera (Tajemství karet), který je stejně napínavý a promyšlený jako jeho Dívka s pomeranči.
Bakalářku začnu opravovat v lednu. Teď se mi nechce. Celou jsem ji přečetla a dospěla k názoru, že je to úplný shit. Jenže psát to celé znovu se mi FAKT nechce. V některých pasážích vůbec nechápu, co jsem jako chtěla říct. A zařazení citací ... to jsem použila intuici nebo jen chtěla zalepit místo?! Upřímně, vůbec netuším, jak jsem mohla dostat hodnocení 2 a 3. Je dobře, že to můžu trochu přepsat, ať se za to nemusím stydět. Ach jo, takové plky ...
Krom taneční podložky vytahujeme každý večer i AZ kvíz :o)















