Tulipány pro radost

Měsíc fuč a já jsem stále... ve stejně úžasné náladě. Chvílemi je to lepší, chvílemi horší. Teď se usmívám, neb jsem měla poslední kousek karamelového dortu z IKEA (bezlepkový, moc dobrý). Ale občas se najde den, kdy to tak trochu hodně nezvládám a musím si dát volno od lidí. Lidi totiž vidí a ptají se. A já se neumím moc přetvařovat, takže mě jeden dobře míněný dotaz dovede dohnat k slzám in no time. Takže tak se mám.

V nové váze mám devět tulipánů. Už umírají, ale zvládly to celé dva týdny. Pořídím si další. Stejně tak knihy. Za poslední dva týdny jsem si objednala čtyři z Hosta, tři z Paseky, jednu z Knižního klubu, dvě jsem pořídila po neúspěšném nakupování oblečení (nevlezu se do NIČEHO) v Dobrovském a včera se prošla do Kosmasu, odkud jsem se slzou v oku odcházela pouze se dvěma. To máme dva týdny - dvanáct knih. Čtu jako zběsilá. Teď jsem na vlně autismu. Kluk z kostek byl tak emotivní, že jsem konec obrečela. Docela dost. Kdo ví, nad čím přesně jsem vlastně brečela. Nemusím být Freud, abych si svou nakupovací mánii a čokoládovou obsesi (radši ani nezmiňovat, jakým způsobem do sebe dostávám čokošky) spojila se zoufalovu kompenzací. Začínám být docela loser. 

A proto jsem se definitivně rozhodla jít do psychoterapie. Podíl na tom má převážně Žanda a Adélka, ale taky Anet, která mě poslední dobou velmi inspiruje. Co z toho bude, to se teprve uvidí, neb první sezení je teprve přede mnou. Ale už jen to samotné rozhodnutí napsat někomu a požádat o pomoc, už jen tohle se mnou trochu zatočilo a já mám pocit, že by to mohlo jít, že by mě to mohlo někam nasměrovat. Motám se ve svém kruhu příliš dlouho. A ten kruh je spíše ve stínu. 

Obzvlášť pekelné jsou dny, kdy stojím před zrcadlem, snažím se narvat do něčeho, v čem bych nevypadala jako jitrnice (haha, takové oblečení ještě mám?), s vlasama nejde nic dělat a já naprosto šílím nad no-poo (ale nevzdám se! Už jsem bez šamponu dva měsíce a kousek). Protože bez řasenky, s kruhama pod očima a mastnýma vlasama (do toho ty zmenšující se hadry), absolutně nevyspaná s vidinou dvanáctihodinového dne (vycházím z domu před sedmou, vracím se po sedmé) a navíc ještě se skupinou, kde je třeba takový Beethoven úplně cizí slovo, se cítím... že nastal můj osobní konec světa. Pak do toho všechny ty vtíravé myšlenky, nenaplněné touhy, nedejbože ještě ovulační období, a máme dokonalý koktejl. Tak hezky vypít do dna a... doufat, že se ani tentokrát neotrávím. Ačkoliv, jde to ještě víc?!

20.03.2017 20:13:37
Sdílejte tento příspěvek!
  • Linkuj.cz!
  • Jaggni to!
  • MediaBlog.cz
  • TOPodkazy.cz
  • Bookmarky.cz
  • MojeLinky.sk
  • vybrali.sme.sk
  • Pozrisi.sk
  • Park.sk
  • del.icio.us
  • Digg
  • Facebook
  • Technorati
  • LinkedIn
  • Google Bookmarks

"Stars Can't Shine Without Darkness"

*I'm a DayDreamer and a NightThinker*

Current mission

  • pěstovat láskyplný vztah se svým Beloved
  • číst!!!
  • nadále se vzdělávat :)
  • studovat psychologii

Čtu

  • Potrhaná křídla (Sepetys)

Sleduju

  • zrnka prachu 
  • Black Mirror

Poslouchám

  • své odvážné a sebejisté a neustále se ptající Já
  • druhé
  • VELESU od Tomáše Kočka a jeho Orchestru
  • texty od Michala Horáčka 
  • božsky depresivní Radůzu
  • pohádkovou Anetu Langerovou

Chybí mi

  • jistoty do budoucna
  • těhotenský břicho
  • a samozřejmě mecenáš našeho bohémského způsobu žití

Chtěla bych

  • děti ;)
  • novou knihovnu a šatní skříň
  • být životním nabíječem pro všechny kolem včetně sebe 
  • napsat knihu plnou obrázků a hřejivých slov

LIVING = LOVING for the present moment therefore for EVER

Blog

Archiv

Design by Zeroweb.org | Realizace Szabo-WebDesign.cz