Trying to LIVE like the others
Když se člověk zamiluje, na počátku vztahu nevnímá obvykle nic a nikoho jiného, než svého drahého. Pak se začíná zajímat i o svět kolem a většinou získá spoustu nových přátel ze strany svého přítele. No jo, jenže já nikdy nedělám věci tak, jak je dělají ostatní. A vlasrtně ani nemám možnost, abych byla jako všichni ostatní. protože vždycky se najde něco, co mi to překazí. Neříkám, že mi to vadí, ale tak prostě bych jednou chtěla zažít něco tak, jak to zažívají ostatní.
Asi vám není jasné, kam tím mířím. Chybí mi lidi. Nejen noví přátelé, ale i ti staří. A cítím, že se mi všichni začínají odcizovat. Dokonce i ti, se kterýma jsem ve škole téměř každý den. Evidentně prožívám proces opačný socializaci. Zahrabávám se do země a mizím před světem. Abych byla ale úplně upřímná, tak mi to vlastně nevadí. Protože mám to, po čem jsem toužila ze všeho nejvíce. Nádhernou lásku. A všechno ostatní (včetně školy) mi je jedno. Vždyť na čem vlastně sejde?
Takže teď řeším, jestli koupit dřív cedník nebo pařáček a škola se mi úplně vyhýbá. Chtěla bych, aby mi to nebylo tak moc jedno, jenže nemám tušení, jak to udělat. Možná jsem se narodila pro to, abych žila rodinným životem, starala se o děti a nepřemýšlela nad takovými věcmi jako je vysokoškolský titul. Ačkoliv bych ho moc ráda chtěla. Otázkou je ... vážně chtěla nebo spíše potřebovala?!
