Thinking about ...
Enjoying la música latino americana and thinking about her life.
A taky si říkám, že používání osobních zájmen na počátku vět, je zbytečnost. Když nejsou ve španělštině a většina Američanů se učí španělsky, tak z toho prostě plyne, že anglicky mluvící lidé jsou zvyklí na jejich vypouštění.
A jen tak mimochodem, Mona už nevěří na pohádky. Uvědomila si, že Pygmalion ji vzal to nejhezčí, co měla. Naivní víru v dobré konce. Je mi jedno, co teď bude. Protože si na všem dokážu najít něco dobrého. Už nebudu mluvit o věčnosti ... je zvláštní, co si člověk během dvanácti dnů dokáže uvědomit a jak ho to může změnit.
Stále se pokouším dočíst Neviditelného. Vyrábím bijoux (mám jedenáct nových náušek) a přemýšlím. Pořád přemýšlím a bilancuju. A snažím se smířit s faktem, že život není fér. Že ne vždycky máte šanci bojovat. Že "všechna poprvé", přestože nebyla dokonalá, se dokonalá být zdají a člověk z nich asi vždycky bude vycházet. Že střet domnělého vědomí s realitou je hodně krutý. A že ublížit člověku, kterého máte skutečně rádi, je daleko bolestivější, než být ten ublížený.
Tak asi tak. Je mi dvacet a myslela jsem si, že už vím. Jenže teď zjišťuju, skutečně zjišťuju, význam toho profláklého "Vím, že nic nevím." Sokrates měl recht a já mu konečně rozumím.














