Tak nějak
A zase doma. Což je škoda, protože na horách bylo krásně a hlavně zábava. Opět jsme se nepoučili a dotáhli hory jídla. Spousta toho se vyhodilo, poněvadž se už nikdo nemohl podívat na cokoliv, co se chlebíčku podobalo.
Absinth chutná jako bromexin. Říkali. Jediná štamprle by člověku vyhnala chřipku z těla. Slzela jsem a pak se propila do střízliva. Zážitek, když jsou všichni tak moc veselí. Hlavně Pavel :o) který se motal a motal a motal
Taky jsme zpívali s kytarou. A hráli hry jako Kenta, Anežku (což je vlastně hádej, kdo jsem), Město-jméno-zvíře ..., Člověče a Hrady (deskovka, kterou jsem vyhrabala někde ve skříni). Fotky budou, fotila jsem taky a prý se mi i jedna fotka docela povedla :o)
Na oběd jsme se museli vydrábat po šíleném kopci. Jen si to představte ... prudký kopec, samé stromy a vylézající klouzavé kořeny, led, sníh, bahno. Vážně příjemná procházka. Už jsem tak dlouho nebyla na horách. Člověk zapomene, jak ho to nebaví a vždycky Pavla buzeruje. No jo, on za to nemůže. Jen já jsem taková lemra líná :o)
Tři dny pryč a Klárka napíše tři články. Tomu se říká přivítání :o)
A Kaččino vystoupení Loupežník ... to byla zase sranda a Kačenka jako mrtvola krásná. S tou svou nohou v gypsu. Hlody trefné, některé se mi vepsaly hluboko do paměti. Jaktože ses Mari nepřišla podívat, he?
Momentálně si užívám své nové postele. Přivezli ji dneska a angelito ji dal dokupy. 2 metry na 120 cm. Můžu na ní téměř plavat :o) A ségra zase stěhovala pokoj. Takže jsem se pustila do uklízení a z jednoho šuplete a krabice vytvořila novou krabici á la sentiment mých dávných let.
Mamka mi koupila ananas. Myslela jsem, že pochopila mou srandu a na ananas zapomene. Ale ona ho fakt koupila. Miluju ananas (nejen na pizze :o) A představte si, jsem na něj asi alergická. Trochu mi natekl spodní ret a štípe mě jazyk. Což mě nepřesvědčí, že bych ho neměla jíst.
Už jsem se někdy zmínila, že jsem strašně moc zamilovaná do toho nejbláznivějšího tanečníka na světě?















