Tak nějak zvláštně
Ne že bych neměla, co dělat. Od rána koukám na španělská slovíčka a snažím si je nacpat do hlavy nějakým efektivním způsobem. Včera jsem si dokonce namalovala mapu Španělska, rozdělila si ji na communidades autónomas a vybarvila. Samozřejmě to neumím. Pamatuju si jen Cantabrii s hlavním městem Santander a to jenom díky Veri. A vlastně ještě Oviedo v Asturias ... to je tak, když poslouchám jen něco...
Do školy jsem nešla. Nechtělo se mi. Tři přednášky, které si beztak můžu přečíst sama. Byla jsem nakupovat, vařila oběd, učila se. Teď relaxuju s Amy Macdonald a přemýšlím nad tím, že bych se dodívala na Lagaan, který bych už měla vrátit. Taky bych mohla pokračovat s Oliverem Twistem, anebo začít číst povídky od Gaimana (anglicky). A co takhle napsat konečně esej do dějin Británie a referát na Innovaciones del siglo XIX ... to tak! A konec semestru se blíží. Začínám si to uvědomat až teď, když už si pomalu zapisuju data zkoušek.
Mám peníze, nemám dárky. Mám čas, nemám nápady. Vánoce za dveřmi. Sníh nikde. A všechno je jiné. Někdy bych ráda vrátila čas.















