Srdeční
Přála bych si, aby byl svět jednoduchý. Aby všechno bylo, jak to být má. Aby vymizely všechny ty hlouposti, malicherné problémy, které se slévají do velkých trablů a rozežírají mé nitro. Když cítím, že se už nedokáži přetvařovat a udržet svůj věčný úsměv, vím, že mě dostaly. Ty malé nepatrné drobnosti, kterým jsem se vyhýbala.
Tak moc bych si přála být imunní a bezstarostná. Nepřemýšlet, necítit, nesnít. Pak by mi nikdo a nic nedokázalo ublížit. A já bych mohla žít zcela spokojeně .. mohla?!
Občas se ptám, jestli ty mé zápasy s paranoiou, steskem, závislostí a žárlivostí vůbec dokážu vyhrát. Jestli mám dost sil, abych porazila sama sebe. Protože taková já jsem. Ať si lidé myslí cokoliv, já se znám nejlépe a vím, co se skrývá uvnitř ... za mým věčným úsměvem. Umím se přetvařovat a nikdo nikdy nepozná, co si o něm myslím. Někdy dokonce i já sama uvěřím tomu, že žádné "uvnitř" neexistuje a jediné, co je pravda, je můj úsměv. A dokážu tomu věřit dlouho. Pak jako bych otevřela oči a vzpomenu si, kdo jsem. Chvíli trvá, než zase najdu svůj úsměv a hra pokračuje dál ...
Já taková nechci být. Můžu změnit svou podstatu? Smím si vůbec přát, abych byla šťastná?
A možná zas jen vymýšlím hlouposti a hraju si na ublíženou, protože svět není takový, jaký bych ho chtěla. Hledám zbytečné složitosti a myslím si, že když si budu takhle zoufat, objeví se někdo, kdo mě spasí. Jsem tak trochu hráč na city. Angelito by řekl, že hodně. A má vlastně pravdu. Chci po něm nemožné a nejhorší je, že já to vím. Jenže mi to vždycky dojde příliš pozdě. To už je ta báječná atmosféra nenávratně pryč a já si trhám vlasy plná zlosti na sebe samu. Kolik šancí může člověk dostat, než druhému dojde trpělivost s jeho melancholickými ublíženeckými kecy?
Přála bych si, aby věděl, že mě mrzí všechno to, co předvádím. Že mě takhle nutí jednat strach. Protože vidím svět kolem sebe. Bolest a zradu a slzy. Já tohle nechci. Věřím ve šťastné konce. Věřím jemu. Ale připadá mi, že na sebe vztahuju bolest celého lidstva. A přestože nechci, ubližuji si sama. Proč? To bych chtěla vědět ze všeho nejvíce.
A víte co? Už je mi líp. Tím že jsem na to pohlédla ze dvou stran. Možná bych měla používat logické uvažování častěji.
