Smířená
Smířila jsem se tím, že je konec. Položila jsem si otázku, co bych udělala já na jeho místě. Kdybych přestala milovat a už se na něj netěšila, taky bych to nedokázala držet v sobě a mlčet. Řekla bych mu totéž. A strašně by mě to mrzelo a bolelo, ale věděla bych, že jinak to nejde. Nakonec bychom se trápili oba.
A navíc, když se podívám zpět, zjišťuju, že ty mé paranoidní myšlenky byly pravdivé. On mě fakt už neviděl rád. Přestávalo to být hezký. Jenže to vím až teď. Do poslední chvíle jsem žila s vědomím, že je všechno v naprostém pořádku. Ve čtvrtek jsem dokonce hledala na netu knížky o komunikaci, abych mu ukázala, že se fakt snažím. Nojo, co bylo, to bylo ... a já se nazpět můžu dívat s myšlenkou, že mi náš vztah dal strašně hodně. Už jen to tancování :o*
Ale bude mě to mrzet a bolet ještě dlouho. A bude mi chybět.
A snad už ted budu psát veseleji. Mám ještě měsíc prázdnin a spooooustu knih k přečtení.














