Komentáře: Sladké shledání
... nejspíš nebude. David zřejmě dospěl do stavu, kdy bere mou přítomnost jako samozřejmost, a proto není nutné být se mnou pořád. Dokonce mi řekl, že mě jedna noc navíc nezabije, když spolu stejně budeme celý život. Na tom... [celý příspěvek]
San
24.06.2011 15:06
jen bych ještě doplnila, že čím méně se pak vidíte, tím spíš jej přepadne touha Tě mít u sebe. Když už Tě uvidí, tak to pak ale bude o to víc fajn, no ne?
Mona
22.06.2011 11:16
Chce to čas, chce to zvyk ... už nám tom pracuju, mé drahé. Hlavně si myslím, že musím změnit tu \"věc\" ve mně a začít se na svět dívat trochu/hodně jinak. Potlačit své rodino-mateřské pudy a zase se socializovat :) //Bětko, to by nešlo. Už jsme se o tom spolu bavili a shodli se na tom, že by to byl konec. Nevydrželi bychom to oba. Hlavně si myslím, že na takovém erasmu se člověk hodně změní, osamostatní a pak by to už nemuselo fungovat. Je mi jasné, že tahle závislost není vůbec dobrá, proto se jí musím zbavit :) A jak jsem psala, už jen fakt, že mi to všechny vykreslujete takhle, mě nakopává k tomu, abych s tím začal něco dělat.
Dost nezáviděníhodná situace. Já to nikdy s žádným mužem takhle neměla. Co takle zkusit nějakou stáž nebo něco takového, aby ses naučila být bez něj? Tyhle závislosti na tom druhém vůbec nejsou správné, řekla bych. Pak vedou k různým žárlivinám a jiným hrůzným kouskům a můžou ten vztah zničit ještě víc, než třeba odcizení. Přeju ti, aby ses nějak naučila být víc sama za sebe. Já to mám asi spíš naopak, že s mužem nemůžu být 24 hodin denně a potřebuju odstup. Není to o tom, jak moc mám toho druhého ráda, je to prostě mým založením. A z tohoto pohledu bych se Davida naopak zastala.
Web | Stela
20.06.2011 13:04
Asi to je opravdu tím, že spolu bydlíte a studujete/pracujete v jednom městě. To u nás je tomu přesně naopak - já z Opavy, Drahý z Ostravy a oba studujeme v Olomouci. Takže jsme zvyklí na to, že se vídáme jen na pár dnů v týdnu. Možná bys měla jít na navazující na jinou uni, cariňa :D Je to opravdu jen a jen o zvyku...
Klárka
20.06.2011 12:25
Já nevím, já tohle asi nemůžu pochopit, my jsme s Martinem docela často na 3, 4 dny od sebe - ať už proto, že jsem v týdnu ve Zlíně nebo jedu bez něj na víkend domů, ale přijde mi to úplně normální a nestýská se mi. Těším se na něj, to vždycky, ale nijak bez něj netrpím. Proto mi asi ani nepřijde jako prohřešek, že jde tvůj muž po třech dnech bez tebe za kamarádem. Ale je fakt, že já už jsem otrkaná a před dvěma rokama bych taky možná řekla něco jinýho a navíc si mě Martin dost vychoval tím, že není ani trochu romantik. :) Ale přijde mi, že si mě právě vychoval k lepšímu, protože spoustu věcí v zájmu zachování pohody přejdu i když bych kvůli nim dřív určitě vylítla. Věřím, že časem se i ty trochu změníš, ale chce to čas, nejde to hned.
Mona
20.06.2011 10:43
Přesně něco takového jsem potřebovala slyšet :o) Nejspíš se tedy navrátím k věcem, které mám ráda, ačkoliv (abych byla upřímná) na to vůbec nemám chuť. Ale jinak se asi nezabavím.
Web | Ef
19.06.2011 11:48
I když mám své přátele, se kterými ráda vyrazím ven, když můj drahý nemůže, stejně by mě tohle zabilo, takže si z toho nic nedělej. A to jsme spolu čyři roky. Vše, co je k tomu potřeba říct, jakýsi návod, už tu zazněl, a je to pravda. Chce to čas a odvahu jít poprvé někam do neznáma a vyzkoušet to. A pak zjistíš, že to jde a že je to po kapkách dobré. Že to nikoho nebolí.
Web | Lucka
18.06.2011 15:33
K tomu zevšednění - tak samozřejmě, že to nikdy nebude takové, jako v prvních pár měsících zamilovanosti, bohužel. Ale to neznamená, že to i tak nemůže být hezké :).
A podle mě jde o to, zkusit si připustit tu myšlenku, že můžu něco dělat i bez svého muže a může mě to bavit. Opravdu je docela dobrý nápad začít tím, že si vyrazím s kamarádkami nebo tak. Prvních pár akcí tě moc bavit nebude, bude se ti hodně stejskat a tak, ale snad časem zjistíš, že se najednou dokážeš bavit i sama :). A pak si vzpomeneš, žes kdysi měla přátele, sny, plány a že i když nejsou stejné jako to, co zajímá tvou druhou polovičku, že ti to nebrání se jim věnovat :)
Já teprve teď, po třech letech, co jsme spolu, získávám chuť a odvahu vracet se ke svým koníčkům a věnovat se přátelům tak jako dřív. Prostě ta chuť pomalu přišla a jsem vděčná, že ti přátelé, kterým jsem se zpočátku své zamilovanosti nevěnovala tak, jak by si zasloužili, na mě trpělivě počkali a nedali mi to sežrat. Protože bych to naprosto pochopila :) Neuzavírej se před světem do hnízdečka lásky, drahá Mono, protože bys potom přišla o spoustu věcí, které život dělají podobně nebo i stejně krásným jako láska :)
Elen
18.06.2011 08:41
Tak tak, akorát já si teda myslím, že to zevšednění přijde tak jako tak. A neříkám to jenom proto, že to potkalo nás, ale vidím to i na ostatních párech, co tady na našem bytě jsou... Prostě to přijde... Člověk pak chvilku smutní, ale nakonec se s tím smíří, protože vrátit už to podle mě nejde. Třeba mu to zkus říct takhle, možná to pochopí, možná ne. Ale ať už tak či tak, když se cítíš sama, doporučuju zajet třeba za mamkou a ségrou, kamarádama, nebo třeba jen vyrazit na nákupy, co já vím... A přestaň už sakra mít výčitky kvůli cizím chlapům, na který se usměješ! :P :D
San
18.06.2011 00:15
Bobku, to není jen tvoje chyba, ta je na obou stranách. Je dobré se upínat, bez toho to prostě nejde (bez toho přece láska nejde), je ale potřeba vnímat věci realisticky a vnímat, že je stále i svět kolem vás a že oba máte koníčky a sny. I když je láska pro oba nejvyšší meta, tak té už jste dosáhli a co teď? Je potřeba žít, aby mohl žít i váš vztah. Z jeho strany je zase chyba, že to bere po chlapsku - tedy o dost jednodušeji a nepitvá se v tom a nesnaží se porozumnět. Je vidět, že tě má rád a říká ti to, zabaluje to do slovíček o společné budoucnosti.. ale holt pořád žijete ve světě, ne v bublině. on to ví a je to pro něj přrozené. Ty, my dear dreamer, máš tendence se uzavřít a prostě žít jen sami dva v hnízdečku lásky. Je to hezká vize, ale nereálná. Tobě by to možná stačilo, ale časem by sis to možná taky uvědomila a zjistila bys, že jste vlastně spolu pořád a pak by hrozilo to vzájemné zevšednění si. Navíc pamatuj, žena, kterou musí muž dobývat, je pro něj mnohem atraktivnější - čili žít si svůj život a dokázat se bavit i bez něj by měla být normální výbava každé slečny, jinak jak říkáš to dopadne blbě a nakonec časem odejde otráven, protože bude mít pocit, že mu nepřeješ, aby žil svůj život. Nejdůležitější je si uvědomit, že láska není cíl, ale CESTA, po které spolu dva lidi tím životem kráčejí společně. Ty máš mít svůj cíl a být podporována svým mužem a naopak on má jít za svým s Tebou po boku coby oporou.*
Elen
17.06.2011 21:50
Takže kdy dojedeš do Brna na dámskou jízdu? A tentokrát nezůstanem na privátě, ale vyrazíme mezi lidi! A vynasnažím se, aby sis uvědomila, že i bez chlapa to vydržíš!
