Sladké shledání
... nejspíš nebude. David zřejmě dospěl do stavu, kdy bere mou přítomnost jako samozřejmost, a proto není nutné být se mnou pořád. Dokonce mi řekl, že mě jedna noc navíc nezabije, když spolu stejně budeme celý život. Na tom něco je, ale moje na kusy rozlámaný srdce to ne a ne pochopit.
Takže už třetí noc budu usínat sama. V tom nechutně velkým bytě, kde se osmáci neustále pokuší zabít jeden druhého, kde v kuchyni upadl kohoutek a kde sice je televize, ale nelze se na ni dávat bez připojení k notebooku. Jak jinak vyjádřit, že jsem strašně moc nasra naštvaná?!
Snažím se na to dívat pozitivně. Můžu si číst (chuť mě přešla už včera večer), nemusím vařit (protože mám chipsy, korbačíky a jogurtovou milku) a nejspíš bych měla dělat přípravu do jazykovky nebo se začít učit (angloamerickou historii, literaturu, lingvistiku a opět španělštinu). Asi je vám jasné, že jsem z toho TÁKHLE nadšená. Nejspíš si v bookshopu opět půjčím nějaké teachers' development a budu zase vystřihovat, kreslit a připravovat another creative lesson. Možná bych mohla vymalovat záchod a nalepit samolepícího pavouka. Možná bych se tam mohla oběsit ...
Po té desetiminutové návštěvě mi náladu zvedl aspoň really handsome muž, který se mnou zcela evidentně flirtoval. Škoda, že jsem zadaná. Ukecaný, sympatický ... ale mně je to úplně jedno, protože když jsem in relationship, tak vůbec nepřemýšlím nad tím, kdo kolem mě projde a kdo se na mě podívá. V tomto případě jsem si ale všimla, protože jsem byla až na kost vytočená a bylo mi úplně jedno, co dělám. Asi minutu. Pak se navrátilo mé čestné já a znovu se obléklo do šatu knihkupkyně "Bude to tolik a tolik. Děkuji. Tady je váš účet. Nashledanou" Přece nebudu dělat něco na truc. Zvlášť když jsem určitě jen strašlivě přecitlivělá, žárlivá, závislá KRÁVA, která se cítí ukřivděně, když její přítel dá přednost kamarádovi. Evidentně by mě to tolik nebolelo, kdybych se chovala stejně jako on, ale jak jsem psala minule ... láska je pro mě jediný možný smysl života. (Fakt se to snažím změnit, ale ono to prostě NEJDE).
Abych pravdu řekla, na tenhle článek opravdu neočekávám reakce typu: To on se chová špatně. Já vážně potřebuju, aby mi někdo otevřel oči a naučil mě, jak nebýt závislá a jak žít bez chlapa za zadkem a neubrečet se k smrti. Nevím, jak na to a potřebovala bych radu. Takže to prosím berte objektivně. Já moc dobře vím, že něco dělám špatně.
