Komentáře: Shame on me!
Prach jsi a v prach se obrátíš. To mě jen tak napadlo, když jsem uklízela po své návštěvě. Nezbořili jsme byt, ale podařilo se nám shodit uhlík. Třikrát. Jednou skončil na... [celý příspěvek]
12.11.2009 08:11
Že mě to nenapadlo hned... Být jedním ze šedesáti náhodou nemusí být špatné ;o) Mě Tvůj zájem o naše potíže nevychovaný nepřipadá, moc si toho cením a aspoň jsem mohla zjistit, že s takovýmhle trápením nejsem sama, bohužel vidím, že takových je kolem mě víc, což mě mrzí ;o( Konkrétně jsi na to kápl - potkal mě rozchod, který přišel tak náhle, že jsem se ani nestačila rozkoukat... Nechci vidět věci tragičtěji, než se jeví. To se prostě stává... Jenže já se s tím nějak nechci smířit. Taky ze sebe nechci dělat trosku nebo tak něco (i když si tak připadám). Zas tolik cizí už nejsi ;o) Věděla bych, jak najít znovu radost, ale vím, že je to nemožné... ;o(
Jiří
11.11.2009 23:11
Milá Káťo, jsem 1 ze 60ti co Moně odpověděli na inzerát :o) na tyto stránky jsem zavítal skrz její profil, kde měla uvedený odkaz. Tady jsem nedávno(přiznám se že včera) objevil možnost přidávat komentáře, ač je to neslušné a neuvěřitelná nevychovanost dovolil jsem si lehce nakouknout co tu vy dvě řešíte za věci :o[ zarazilo mě tvé trápení a protože mám s trápením bohaté zkušenosti, rozhodl jsem se přiložit ruku k dílu a v rámci možností ti pomoci :o) Nevím co se konkrétně stalo a nic mi po tom není, ale tak nějak usuzuju, že se jedná nejspíš o rozchod... Je mi jasné, že jsem cizí, ale kdyby na tebe opět někdy padla deprese či ti poklesl úsměv na tváři a celý svět by začal být jedno černé nepřátelské místo bez kouska bezpečí. Houkni na mě a najdemu cestu zpátky k niterní pohodě a radosti ;o)
11.11.2009 23:11
Jsem moc zvědavá, jak se ti to s těmi týpky vyvrbí. Každopádně Ti přeju hodně moc štěstí ;o)))
Mona
11.11.2009 23:11
Takže si dáváš 90%?:D Uvidíme ... něco na tom určitě je :o)
11.11.2009 21:11
Milí Jiří, musím říct, že mě Tvá slova pohladila po duši. Takhle krásně lyricky a jedinečně jsem si smutek nikdy nedovedla představit ani to takhle vnímat, ale máš určitě pravdu v tom, že bych na svou situaci potřebovala jiný pohled než jen ten utrápený. I když musím říci, že už se cítím stále lépe a lépe. Nějak jsem začala vidět světlo na konci tunelu, i když bych tím mohla sobě něco nalhávat - tonoucí se stébla chytá. Právě že se na tu situaci snažím konečně dívat víc pozitivně, než bych si bývala myslela. Záleží vždycky na chování a přístupu toho, kdo bolest způsobil - a dotyčný mi právě nejvíc pomáhá se s tím vyrovnat (asi je to divné, ale prostě... tak to je). Uvědomuju si, že celá věc potřebuje Čas. A kdyby nepomohl, prostě to tak mělo být. Bolest se pomaličku otupuje, rána je stále otevřená, ale nekrvácí. Naděje umírá poslední... Jsem Ti za Tvá slova moc vděčná ;o) I když někdy je strašně těžké přijmout ten jiný pohled... Marně si lámu hlavu s tím, kde ses tu vzal, ale je dobře, žes mezi nás sem zavítal ;o)
Jiří
11.11.2009 16:11
A pro slečnu Katku:
Nepropadej melancholii, nesoustřeďuj se na smutek, slzy a trápení. Pomyslíš si: \"Tomu se to snadno říká... jenže mě to bolí!\". Důvěřuj mi :o) Melancholie a depresí se člověk zbaví, když se na vše kouká jiným pohledem. Nehodnoť svět tak jak ti přichází, nadnášej ho v představách, vidíš kupříkladu ponuré podzimní nebe plné chladných dešťových kapek, bičující chodníky a srážející listí k zemi. Pohleď na to jako na báseň z knihy, jenž máš možnost číst, vnímej krásu toho okamžiku, představ si veliký stojan se zavěšenými zvonečky, od největšího(nejhlubšího tónu) po nejmenší... zkus si představit jak kapka po kapce dopadá na zvonečky a dohromady tvoří harmonickou melodii takřka až nutící k tanci v dešti. :o) Ono asi to moc nedává smysl, ale je pravidlem, že když se na věci díváme jinak, tak se jinými skutečně stávají ;o)
A kdyby ti jiný úhel pohledu nepomáhal, tak se mi ozvy :oD to by bylo abychom tu špatnou náladu nedostali z domu! ;o)
Jiří
11.11.2009 16:11
Že se vám do toho vměšuju... nejlíp na tom bude ten první, nejhůř ten poslední. Ono za předpokladu, že se sejdeš se všemi - řekněme během 14ti dnů, každý den jednoho, každý z nich ti donese květinu na uvítanou a posléze, že tě k ní bude přirovnávat... první z nich tě tím zaujme a získá si největší sympatie... u dalších budeš vzpomínat na prvního, neb ten jediný byl v podstatě originální. Takže, když se to tak vezme, toho koho si vyvolíš jako prvního bude z 90% ten s nímž nakonec budeš.
10.11.2009 23:11
Ach ták, to je tedy jiná ;o)Omluvuju se, že jsem to pochopila nejdřív špatně. Pokud se chystáš poznat více gentlemanů, pak nepropadej panice a dej na osobní dojem ;o) Protože jak jsi psala, slova se mohou zdát lákavá, ale pozor, aby ses nespálila... Což bych moc nerada, též na Tebe myslím a děkuju Ti předem za mejlik. Protože už teď vím, že mi udělá radost ;o) Hlavně se do psaní nenuť, prostě až budeš mít čas a chuť, dej vědět ;o)
Mona
10.11.2009 22:11
Ono je to právě jinak ... ty maily jsou tak úžasé, že propadám strachu z toho, že si vyberu špatně. Jelikož mi nepíše jen jeden mladý muž, ale je jich více. Proto si myslím, že nejlepší by bylo se s nima setkat a uvidíme ...
Už se vážně chystám na toho mailíka, ale pořád mi nevychází čas .... ale myslím na Tebe :o)
10.11.2009 21:11
Jestli bych Ti mohla dát nepatrnou radu - pokud cítíš už teď, že by v něčem mohl být problém, i když si spolu píšete pouze přes mejly, radši to dvakrát zvaž, než se do toho vrhneš po hlavě... Na druhou stranu, když to nezkusíš, nic nezjistíš... Budu Ti moc držet palce, aby to klaplo. Mám z Tebe radost, že madame Melancholická si u Tebe dala dovolenou ;o) Zato u mě se zřejmě hodlá usídlit na pěkně dlouho, asi se jí u mě líbí ;oD Takže vzhůru a vstříc za novými zážitky a novými lidmi ;o)
