See you
Od neděle mám za sebou jednu noční, čtyři ranní, čtyři tréninky a konečně jsem zase začala jíst. Přesně tak. Přišla jsem včera domů a otevřela ledničku. Téměř neuvěřitelné. Ale je to dobré znamení. Přestože píšu verše plné slz a lítosti, zdá se, že jsem na dobré cestě k zapomnění (??!)
Po celém týdnu se cítím úplně vyždímaná. A v pondelí začíná škola a budou další tréninky a napsala jsem si tři směny. Asi se hodlám poslat na věčnost. Takové vytížení. Nelžu ale, když říkám, že se opravdu těším. Tance mě moc baví, práce je teď docela zajímavá, no a škola ... do té se přece těším každým rokem :D
Chtěla jsem jen napsat, že žiju a chystám se umřít. Internetově. Na nějakou dobu. Chci přečíst spoustu věcí do angličtiny, taky nějaké své knihy, tancovat, dívat se na filmy a prostě využít všechen svůj čas tak, abych nemusela myslet na "něco" jiného.
Mějte se krásně. Já se zas objevím ...















