Půl čtvrté
Je něco málo po třetí hodině a Mona se oddává zevlingu. V hlavě jí rotuje milion a jedna myšlenka, která se týká zítřejší prezentace (ústní) do angličtiny. Jestli hádáte, že ještě nemám ani slovo, trefili jste do černého. Já ani nevím, o čem bych mohla/měla mluvit. Napadla mě předmanželská smlouva. Neslýchaná blbost. Svým způsobem "chrání majetek jedince", ale na druhou stranu, není to tak trochu (hodně) o nedůvěře? Jistě, v dnešním světě docela normálka. Deset let manželství, dvě děti a rozvod. Jenže ... prostě se mi to nezdá a už vůbec si nedovedu představit, že bych něco takového svému (budoucímu) muži měla navrhnout. A kdyby s tím přišel on, nejspíš bych ho poslala zpátky k mamince.
Kdyby mě napadlo cokoliv jiného, budu děkovat všem Múzám, které právě letěly kolem. Do mezilidských vztahů se moc pouštět nechci. Bylo by to moc osobní. Protože jak se znám, určitě bych se zmínila o věcech, které (sice všichni kolem mě ví) bych si chtěla/měla nechat pro sebe. Takže tak ... o škole dosti! Stejně mě vyhodí. Španělština byl veliký omyl.
Natrefila jsem na poutavý web. Autorka, Morien, patří mezi ty duše s neuvěřitelným záběrem přes kulturu. A má ráda Markétu Lazarovou, takže je určitě chytřejší než já. Stále ještě jsem ji (tu Markétu) nepochopila. Pravda je, že jsme ji četla jen jednou a film už nikdy vidět nechci. Má taky dobrý profil na csfd a na knihi.cz, kde jsem na ni natrefila prvně a to díky citátu od Thoreau(odmítám skloňovat cizí jména), který se objevil ve Společnosti mrtvých básníků. Tímto odstavcem vám doporučuju mrknout se alespoň na její webky a uvidíte samy (stejně mě nečte žádný chlap, nebo se snad pletu?).
Blíží se půl čtvrtá. A mně začíná být zima. Konečky prstů získávají fialovou barvu. Že bych vyzkoušela své nové Maté s chilli?
