Předsevzetí
Nechci si dávat nesmyslná předsevzetí, kvůli jejichž nesplnění bych se (opět a zase) zbytečně nervovala. Nicméně, Nový rok snad v každém takové touhy vzbudí. 2010. Zní to téměř magicky. Změna, na kterou si nějakou dobu nebudeme moci zvyknout. A nejen to, hlavně možnost nových začátků, nových seznámení a nových možností.
Spolužačka psala na facebooku, že ani nemusíme začínat nic nového. Prostě jen pokračovat s tím, s čím už jsme začali v roce předešlém. Njn, má pravdu, jenže první leden zavání změnou a nadějí. Abych pravdu řekla, o Silvestru 2006 měla má naděje konkrétní podobu. Touha se vyplnila a po další dva roky jsem na Nový rok jen koukala na hvězdy a na ohňostroj a věděla, že MÁM. A letos jsem si opět přála jeden malý splněný sen. A se svými nejdražšími připíjela na Lásku.
Dostala jsem se úplně jinam, než jsem původně zamýšlela. Předsevzetí. To je ono. Vím, že je nikdy nesplním. Nikdy nebudu provozovat pravidelnou aktivitu k zušlechtění těla. Nikdy se nebudu učit s předstihem a v průběhu. Nikdy nedokážu dělat něco, s čím vnitřně stejně nesouhlasím. Ale LETOS, letos jsem se rozhodla, že si jedno předsevzetí dám.
Naučím se komunikovat s lidmi.
Nejsem xenofob, asociál, či přehnaný stydlín. Jen bych se ráda naučila jednat s lidmi tak, abych nemusela už nikdy plakat. To znamená, že se pokusím být lhostejná k věcem (lidem), které se mě už netýkají. Nebudu si první schůzky vykreslovat v růžových barvách a nebudu před nimi nervozní. Přestanu se spoléhat na vlastní domněnky o tom, jak se lidé v určitých situacích zachovají. Ušetřím si tak spoustu zklamání. A naučím se nepůsobit na první pohled arogantně (i když v tomto případě netuším jak).
A jen "pod čarou" ... jsem tradicionalista. Bohužel, v dnešním světě pro "to je správné" už není místo. Až příliš často říkám: "Ale vždyť přece ..."
