Potřebuju vaše pěsti
Že je můj život jako horská dráha jste si už všimli. Chvíli se plácám v bahně, chvílí se vznáším na obláčku. Zrovna dnes jsem pořádně vysoko.
Stihla jsem v pořádku odevzdat index (zítra je deadline a ve škole už stejně nikdo nebude) a přihlásit se na státnici ze ŠJ. Přišel mi dopis ohledně přijímačky na magistra a naštěstí je až týden PO státnici. Taky jsem podala žádost na změnu názvu a zadání své bp. Schválení by snad nemělo být problémem, když mi změnu navrhla sama vedoucí katedry (takových pohodových vyučujících je bohužel poskrovnu, i když je pravda, že naše katedra anglistiky oplývá jen těmi nejlepšími, takže si rozhodně nestěžuju :o) Jen kdybychom měli taky Martina Hilského ... ).
Drahouš mi před chvíli volal, že mě po práci vyzvedne a že právě vaří večeři (tzn. že ho budu muset během následujícího týdne pořád chválit). A já mu už mohla slavnostně oznámit, že v druhé půlce května (nejpozději prvního června) se můžeme přestěhovat do Evelinina bytečku. Tak teď záleží jen na panu majiteli, jestli přistoupí na dohodu, nebo budeme muset čekat tři měsíce.
A proč máte držet pěsti? Protože SIS dnes měla přijímačky na architekturu a dostala se s dalšími 199 uchazeči do druhého kola. Byla ČTVRTÁ! První kolo se skládalo z testu z matematiky, logiky a dějin techniky a architektury. V druhém kole měla kreslit postavu sedící na židli a plánek bytu. Výsledek se dozví zhruba za dva týdny. Tak teď potřebujeme všechny pěsti, aby hodnotící byli aspoň na jedno oko slepí (SIS moc dobře ví, JAK skvěle kreslí a maluje).
Ještě něco zajímavého ... JO! Pořídila jsem si v sekáči skvělý zelený svetr (kolikátý už?) za deset korun a úžasnou látku na patchwork. A přestože už nechci utrácet, budu muset, protože potřebuju ještě nějaká trička. Poslední tři týdny chodím stále v kombinaci zeleno-šedo-hnědo-černo-zelené (občas oranžové). Nejspíš působí uklidňujícím dojmem, což se sice hodí, ale chtělo by to něco na povzbuzení, abych dopsala bp.
