Pohodová
Děkanské volno ve skutečnosti žádným volnem není. Člověk by do školy jít MĚL. Neboť to znamená, že se bude konat něco, čeho bychom se MĚLI zúčastnit. Já jsem opravdu chtěla. Jenže Den s překladem začínal už v devět a mně se podařilo vstát z postele až v devět deset. No a povate sami, že bez úvodu by to už nemělo cenu.
Doma jsem ale trčet nezůstala. Iniciativně jsem se vydala na filosofii (vážně jsem někdy řekla něco v tom smyslu, že je to zajímavé?), abych si od Marki (mimochodem, vášnivá fanynka Bisbala) půjčila učebnici k okopírování. Pak jsem se místo oběda vykecávala s Evíkem (asi jí budu říkat Ewe :D) a dvěma filosofy. Toť můj školní den. Vysokoškolský život JE leháro, ale učivo už není tak jednoduché, jako bylo v prvním semestru. To jen abyste si nemysleli, že nedělám vůbec nic.
Jsem v dobrém (ba spíše ve skvělém) rozmaru. Možná proto se mi píše tak zlehka. Chystám se na tanečky :o) S Romim a Kikou, které jsem přesvědčila a nadchla; s Jankou, mou předrahou inteligentní kamarádkou a téměř bych zapomněla na Víťu, který měl úžasný nápad napsat mi smsku u půlnoci, takže mě samozřejmě probudil a odvál úžasný sen, který jsem v zápětí (nepíše se to dohromady?) zapomněla.
Ve skutečnosti nemám, co bych řekla. (a ne že by tomu někdy bylo jinak :o) Jen jsem se chtěla pochlubit, že už mám zas báječnou náladu a budu tancovat!!! Viva el baile :o*














