Paulo Coelho
Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.
Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.
Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak však čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze.
A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil.
Jsem stejný jako všichni: řídím svůj pohled přáním, jak by se věci měly dít, a ne tím, jak se skutečně dějí.
Soustředíš-li se na přítomnost, budeš ji moci zlepšit. A zlepšíš-li přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší.
Zapomeň na budoucnost a prožívej každý den svého života.
Svému srdci nikdo neunikne. Proto je lepší poslouchat, co říká, aby nikdy nedošlo k ráně, kterou nečekáš.
Strach z utrpení je horší než utrpení samo. A že žádné srdce nikdy netrpělo, když se vydalo hledat své sny, protože každý okamžik hledání je okamžikem setkání s Bohem a s Věčností.
Když před sebou máme velký poklad, nikdy to nepoznáme. A víš proč? Protože lidé na poklady nevěří.
Vždycky je na světě jeden člověk, který čeká na svůj protějšek, ať uprostřed pouště nebo uprostřed velkoměsta. A když se tito lidé setkají a jejich zrak se zkříží, všechno minulé i budoucí ztrácí jakýkoliv význam a existuje jen ta chvíle a ta neuvěřitelná jistota, že všechno pod Sluncem je psáno touž Rukou. Rukou, která probouzí Lásku a která pro každého, kdo pod Sluncem pracuje, odpočívá a hledá své poklady, stvořila duši jemu blízkou. Jinak by sny lidského rodu neměly žádný smysl.
Láska nikdy člověku nebrání jít za Osobním příběhem. Pokud k tomu dojde, pak to není opravdová láska, ta, která mluví Řečí světa.
Člověk miluje proto, že miluje. Není k tomu žádný důvod.















