Otrantský zámek - Horace Walpole
Nejprve bych se několika slovy zmínila o gotickém románu. Gotický román se objevuje v druhé polovině 18.století. Prvním autorem je Horace Walpole (pokud se vám vybavil Robert Walpole a označení "bobíci" pro britské policisty, jste na správné vlně :o) se svým románem Otrantský zámek. Za ním následuje Clara Reevová, která "upravila typické znaky" gotického románu, aby se stal více uvěřitelnějším.
Co je pro gotický román typické? Čerpá ze středověku. Snaží se navodit strašidelnou atmosféru. Autoři využívají prvků hororu (který se z gotického románu vyvinul), upravují si historii, milostné pletky jsou založené na velmi jednoduché bázi, charaktery jsou vesměs černobílé. Samozřejmě nesmí chybět nadpřirozené prvky a zchátralé zříceniny.
Děj Otrantského zámku se odehrává v Itálii. Autor využívá klasicistní pravidlo jednoty místa, času a děje - 3 dny na zámku či v jeho okolí, jednolitá časová linie (popřípadě retrospektiva). Porušuje pouze styl, v čemž se snaží napodobit Shakespeara. Obsahuje 5 kapitol, které se rovnají pěti aktům klasické tragédie.
Celý příběh je prostoupen kletbou, která říká: "až pravý vlastník zámku doroste do takové velikosti, že ho nebude moci obývat, přejde do jeho rukou". A proto se nepravý vlastník snaí udělat vše proto, aby k této sitaci nikdy nedošlo.
Příběh se čte velmi lehce. Je to taková pohádka. Což je pochopitelné, neboť se jedná o první gotický román vůbec. Jakožto moderně zvažující člověk, se mi vůbec nelíbí potlačený význam ženy. Nicméně, nacházíme se v 18.století. A všichni známe romány Jane Austen. Tak to prostě bylo a my na tom nic nezměníme. Žena je zkrátka vydána napospas svému otci a po provdání svému choti.
Románu jsem dala myslím něco málo přes 60% (na knihi.cz). A to především kvůli závěru. Čtenář čeká na úžasné rozuzlení a ono se všechno vysvětlí (či spíše zamiluje, provdá, odpustí, atd) v posledních pěti větách. Docela zklamání. Takhle useknout příběh ...
