O čtení těch druhých
Listuju pomyslnými stránkami webu knihi.cz a pročítám profily ostatních čtenářů. Zvažuju, že bych navrhla pár změn, které by se mi docela zamlouvaly. Jako třeba více prostoru pro informace o čtenářích. Těch pár vět nic neřekne a já jsem tááákhle zvědavá. Baví mě poznávat nové človíky. A třeba jednou natrefím i na takového, který mi konečně řekne "jaká jsem, podle toho, co čtu" Pořád se o tom mluví, ale ještě se nikdo tak vědoucí nenašel ... Řekni mi, co čteš a já ti povím, jaký jsi ...
A tak nějak zjišťuji, že jsem ještě nic nepřečetla. Divím se, že jsem se zasekla na čísle 193, protože vím, že těch knih bylo daleko více ... vždyť jich jen doma máme tolik a já mám vesměs všechny přečtené. Ale co ... vždyť o číslo nejde. Snažím se teď číst tak, abych z těch knih mělo něco víc než doposud. Překvapila mě Markétka, která dokáže citovat pasáže ze svch oblíbených. Co dokážu já? ... trpké pousmání ...
Listuju také stránkami na csfd a se zájmem pročítám ty úžasné profily. Budu se muset někoho pozeptat, jak vložit ty velké plakáty filmů. Pořád se mi to nedaří. Narazila jsem teď na profil Kate a překvapilo mě, že taková mladá kočka uvažuje tak ... dospěle. A to jsem si myslela, že jsem předběhla své vrstevníky. Přesně v těhle chvílích o tom pochybuji (nicméně, v něčem určitě). Podívejte se na Kate a na její myšlenky a pak nakoukněte na její blog. To člověka nabudí. A připomněla mi, že jsem stále neviděla Alis doporučovanou Penelope.
S filmy je to stejné jako s knihami. Ještě jsem vůbec nic neviděla. Podívám-li se zpátky, opravdu dobrých filmů, ke kterým jsem se za svých dvacet let (ach jo, už jsem ve věku, kdy mě začíná děsit) dostala, je pomálu. Na které si teď vzpomenu? Amélie z Montmartru - tu si musí zamilovat každý, je tak bláznivá a svá; Hodiny - na ty bych se měla podívat znovu, trochu jinýma očima; Společnost mrtvých básníků - vodopád té pravé poesie, pocit, že už víme, kterým směrem se vydat a bezhlavá touha stát se profesorem jako byl My captain; Úsměv Mona Lisy - dívčí variace na Mrtvé básníky; Geisha - smutně kouzelná; Truman show - jsem už taky dlouho neviděla; Lolita - smysluplná hra, která se ptá: Kdo je vinnen?; Čokoláda - působí na smysly a já ji zkrátka miluju; Máj a Kytice - poetické, barevné, něžné, mé české nejoblíbenější ... určitě jsem jich spoustu zapomněla. A těžko říct, jestli se na ně kdy budu dívat hodnotícíma očima. Jestli dokážu říct víc než jen líbilo/nelíbilo.
A taky hledám nové blogy. Narazila jsem na pár maminkovských, popisujících první slůvka a krůčky svých nejdražších ratolestí. Jednou snad ... ještě je čas. Teď si života chci užívat trochu jiným způsobem. Což samozřejmě neznamená, že budu pořád někde pařit. Teď mě to baví, protože mi chybí tancování. A já si tanec oblíbila víc, než by mě kdy napadlo. Ale co jsem to chtěla ... podle statistik, které mi podává google, můj web navštěvuje pravidelně kolem 20 lidí. Jestli někdo z vás má web, byla bych ráda, kdyby se podělil o adresu. Nejen vy, ale i já ráda čtu ...
