Norské dřevo - Haruki Murakami
I once had a girl, or should I say, she once had me...
She showed me her room, isn't it good, norwegian wood?
She asked me to stay and she told me to sit anywhere,
So I looked around and I noticed there wasn't a chair.
I sat on a rug, biding my time, drinking her wine,
We talked until two and then she said, "It's time for bed"
She told me she worked in the morning and started to laugh.
I told her I didn't and crawled off to sleep in the bath
And when I awoke, I was alone, this bird had flown
So I lit a fire, isn't it good, norwegian wood.
- BEATLES -
Jakoby člověk skočil do jedoucího vlaku, chvíli se vezl a před zastavením zase vyskočil. Takové je čtení Norského dřeva (mimojiné inspirovaného písničkou od The Beatles).
Po celou dobu na "něco" čekáme. A zdá se nám, že až k tomu dospějeme, pochopíme celý příběh. Pak přijde konec a nic. Přesto se nám zdá, že víme a že jsme pochytili tu správnou myšlenku a náladu. A najednou si uvědomíme, že ne cíl, ale cesta byla tím, co pro nás mělo (a má) smysl.
Příběh je velmi realistický, trochu syrový, přesto plný citu. Pasáže pojednávající o sexu jakoby byly úplně o něčem jiném. A tajemství, kterým je zahalena Naoko, vám nedá spát.
Přemýšlím nad tím, jestli se postavy vyvíjely, anebo takové už byly od počátku.
Číst Norské dřevo je jako číst Kafku na pobřeží. Přestože je Kafka daleko více mystičtější, u obou vám připadá, že jste autora stejně stoprocentně nepochopili. Ale o tom to není. Ten kousek tajemství vás nutí uvažovat, a proto je Murakami oblíbený autor.
