(Ne)šťastně
Miluju sníh. Zpoza okna se na něj báječně kouká. S hrnečkem teplého čaje a knihou na klíně může být dokonce velmi fajn. Jinak ho moc ráda nemám. Leze za krk, do bot, studí, létá přímo do očí, no prostě fuj. Přesto jsem dnes po šesté večerní neodolala, zvedla hlavu k nebesům a dívajíc se na sníh lesknoucí se v záři pouliční lampy, jsem se otočila kolem vlastní osy. No romantika jak sviňa :D
Co na tom, že po cestě od tramvaje jsem úplně vymrzla, vlasy mi lítaly kolem hlavy jako pořádně naštvané čarodějnici, nožky odumřely v nových kozačkách bez kožíšku (protože dnes prostě neseženete normální boty, které by měly kožíšek a vypadaly k světu, když si jaksi nemůžete dovolit utratit víc než tisícovku!) a sníh mi permanentně bránil ve výhledu. Co na tom ... vždyť je to taková nádhera, že bych nejraději vytáhla Charlotte a utekla z města na hory. Že bych nejraději utekla ...
Postrádám čas. A dnes jsme zjistili, že do pátku musíme odevzdat analýzu. Španělsky. Zajímalo by mě, KDY ji jako napíšu. A to ještě nemám tu druhou analýzu. Španělsky. Naštěstí nic jiného už snad nebudu muset psát. Ale pořád ještě musím dočíst osm anglických a patnáct českých děl. KDY jako? O Vánocích budu muset začít s bakalářkou. Teď už to fakt nedám. A evidentně mi tedy propadne béčkový předmět s poetickým názvem Seminář k bakalářské práci. Představovala jsem si ho úplně jinak. Ráda bych se dozvěděla, jestli se bakalářka píše podle MLA, a tak různě. Ale ne-e, takhle to vůbec nefunguje. Přece nemůžu od naší UNI očekávat něco užitečného.
Chjo, mám toho tak akorát dost! Potřebuju taky čas na sebe. Chci si stáhnout nějakou novou hudbu. Podívat se na Easy A a You Again. Vyzkoušet smaltované náušky. Přečíst Irvinga. Zase něco pořádného napsat a kreslit! KDY asi?
