Mrzutá
Možná jsem ztratila schopnost žasnout. Možná jen Paříž není město mého srdce. Neuchvátila. Neoslovila. Snad je to tím, že jsem až příliš posedlá Británií a vším, co se týká věčného Albionu.
I tak ale musím připustit, že Francouzi jsou neskutečně krásní chlapi. Elegantní, styloví a moc krásně se usmívají/neuhnou očima hned, ale až po delší době. Bazilika Sacré Coeur je úchvatná. Zvenčí. Invalidovna dokonale masivní a syrová, což je přesně to, co ji činí přitažlivou. Moulin Rouge za tmy láká k navštívení slavného kabaretu (sto euro není zas tak moc). A to je pro mě Paříž. Všechno ostatní se dá najít i u nás (čti v Pze ... Eiffelovka vypadá jako o něco vyšší Petřín, Notre Dame jako Pražský hrad - pokud jste si ho někdy obešli zezadu a navíc, Francie je plná takových katedrál, tak v čem by měla být Notre Dame jiná/lepší?).
Samozřejmě bych neměla opomenout atmosféru, která prosakuje ulicemi. A lákající pattiserie na každém rohu. Ale ... je to velkoměsto, až příliš živorodé a plné lidí, s turisty nalepenými na sebe před každou z pamětihodností. A to Mona nerada.
Těšila jsem se, že zmizím z Ostravy. A přitom jsem "utekla" do ještě většího města. Ťukám si na čelo a chtěla bych se vrátit na Slovensko, do Tater, kde jsem s přáteli prožila nádherné tři dny.
