Mám nové kolo
Tak jsem projela své nové kolo. Je červené a jmenuje se Kellys. Má dvě kola a taky brzdu. Umí jezdit do kopečka i po hrbolaté cestě. A já se nikdy nepřestanu chovat jako blbec, když jdu pořídit něco, čemu moc nerozumím. Jakmile narazím na prodavače mužského pohlaví, přejdu do řeči "vidím-kolo-poprvé-v-životě" Nejhorší na tom je, že já samozřejmě vím, co chci. Ale ten můj divný DIVNÝ mozek prostě reaguje tímto způsobem a vždy tak docílí toho, že se všichni ti chlapi můžou zbláznit, aby mi splnili sebemenší přání. Jo asi tak, prostě šimrám jejich ego a jim to dodává na sebevědomí. Co na tom, že se po mém odchodu budou ještě deset minut smát té "úplně pitomé holce". Hlavně že mám kolo. Je červené a má taky řidítka :D
Prostě se občas chovám jako ta ženská z telenovel. Že by vrozený pud vytvořit ze sebe to nejnevinější a nejstupidnější stvoření? Kdy že jsem to básnila o feminismu ... ?
Tak jsem tedy projela kolo, čímž jsem přišla o Knihu mého srdce (čti. nepřišla jsem vůbec o nic). Ta anketa se mi už vůbec nelíbí. Knížky, které se dostaly do top dvanáctky jsou převážně ty, které patří do povinné četby. A korunuje jim Stmívání. Oh my God! Kam ten svět spěje. Asi bych si to vážně měla přečíst, ať jsem trochu v obraze. I když Jirka říkal ... a jeho názor na knihy se ve většině případů s tím mým shoduje. Prubnout to ale můžu. Tak jsem si teda zahlasovala pro Děti z Bullerbynu, protože z těch vybraných 12 je to jediná kniha (a většinu jsme fakt přečetla), o které můžu říct, že minimálně pět let byla mou Knihou numero uno. Sice mi tehdy bylo 6 či kolik, ale to se taky počítá. Mé milované Hodiny získaly 40 hlasů. Je to docela dost. Samozřejmě jsem neočekávala, že by to byla ta NEJ a těší mě, že aspoň pro 40 lidí mají Hodiny své specifické neodolatelné kouzlo :o)
Během minulého týdne jsem viděla závěrečné vystoupení cloggingové skupiny. (a od září se budu učit tany tany :o* Nadchlo mě. Tak nějak hodně příliš mucho. Není to tedy "tanec mého srdce", ale líbí se mi a já jsem rozhddnutá, že do toho půjdu s maximální vervou. Nechci být holkou středního proudu ... byla jsem někdy?! :D
A během minulého týdne jsem si hrála na tlumočnici. Čech versus Ital a Mona jako medium. Nejužitečnější a nejlepší zážitek za poslední ... týden. Kdybych mluvila o měsíci, musela bych zmínit divadelní představení Souborné dílo Shakespeara ve 120 minutách v podání Divadla v Dlouhé. Nenapadá mě žádné, dostatečně silné adjektivum, které by dokázalo zachytit mé pocity z představení. Snad úchvatné? Nejlepší zpracování Shakespeara, které jsem kdy viděla? Rozhodně předčilo loňské Shakespearovské slavnosti na SOH, a to už je sakra co říct!
A už jsem se rozhodla, co bych jednou chtěla dělat. Tlumočnici. Překládání knih je sice fajn, ale tlumočení je ještě větší umění. A já se hodlám vypracovat na simultání tlumočnici :D
Pár dnů se tady neukážu. Zítra odjíždíme na týden k babi a dědovi do severních Čech. Nuda, nuda, nuda. Ještě že jsem si v knihovně půjčila snad deset kilo knih. Měli jsme v plánu udělat si výlet na hrad Střekov, jenže jim tam spadly hradby, smůla. Uvidíme, jestli objevíme jinou zábavu ...
