Malá černá skříňka
Je název filmu, jehož konec jsem včera viděla. Zajímavé téma, to rozhodně. Brittany Murphy se chce dozvědět o bývalích přítelkyních svého drahého. A tak nahlédne do jeho diáře a vydá se na cestu do minulosti. S jednou bývalou přítelkyní se spřátelí. Jenže pak všechno praskne. Brittany si uvědomí, že "ex" přítelkyně je pro jejího drahého mnohem lepší. A sama si nakonec splní svůj dávný sen. K tomu všemu písně Carly Simon /musím pohledat :o) a v roli kamarádky "spasitelky" Holly Hunter, kterou jsem si moc oblíbila při sledování Božské mrchy.
Téma filmu je mi hodně blízké. Přiznávám, že ani já jsem nedokázala zůstat v nevědomí, co se angelitova života "přede mnou" týče. Colombo je vůči mně začátečník. Najdu všechno, co se na internetu najít dá. A taky že jsem našla, ačkoliv to bylo úplnou náhodou ... před rokem v lednu jsem začala šťourat, protože z angelita prostě člověk nic nevytáhne a zjistila, že: "Kdyby to bylo v jiném vesmíru, mohly bychom být kamarádkami." Přesně jak říká Brittany v Malé černé skříňce.
Byla jsem z toho úplně na větvi. Však mí nejbližší ví. Jenže pomoct mi nedokázal nikdo. Ono to ani nejde. A možná proto píšu tenhle článek, protože podobné hloupé nápady určitě nemám sama. A až se nějaká slečna pokusí o totéž a pak z toho bude zoufalá, bude aspoň vědět, že není na světě sama. A že to přejde. A že je to úplně normální. A hlavně, že minulost druhých není naší minulostí.
Jestli ještě hledám? Už není co. Jen mě mrzí, že jsme se nemohly seznámit za jiných okolností. Protože mám na lidi čuch a poznám, kdo má dobré srdce a komu chci věnovat své přátelství. Všechno prostě nedopadne tak, jak bych si přála.















