Jak zefektivnit jednolitý článek
Zvyknout si na vysokoškolský život mi nečiní (nečinilo/nebude činit) žádný problém. Překvapuje mě totiž, jak rychle jsem si dokázala odvyknout. Pravidelný rytmus, brzké vstávání, (ne)učení, pizza místo oběda, VYSVĚDČENÍ!
Přesně tak, vysvědčení. Téměř mě dojalo, když dneska ségra přinesla kus papíru, hodila ho na stůl a ptala se po odměně. Úplně jsem zapomněla, že něco jako vysvědčení a den volna ještě existuje. A to jsem z gymplu teprve ... osm měsíců. I když ona už to je pěkná doba. Přesně tak dlouho se Mona fláká.
Ségra mi udělala radost. Není lepší než já, o čemž svědčí osm trojek. Mezi ně patří i jazyky. Trochu zklamala. Doufala jsem, že chce od života trochu víc. Teď by mohla Mari namítat, že lepší známky neznamenají víc od života. Jasně, dala bych ti za pravdu :o)
* Vsuvka k Mari. Pořád si tě spojuju s buřiči. A s anarchismem a Francií a Amélií a beatníky. Čím to? Proč mi stále připadá, že jsme diametrálně odlišné co se názorů týče? Že by to bylo tím, že Kozoroh je přesně na opačné straně Raka ...
Jenže má ségra neustále básní o francouzštině a matice. Pak se podívám na známky, vyzkouším ji a zjistím, že stejně neví víc než já. Že je na tom mnohem hůř než já v jejím věku. Že prostě jenom sní, ale nic pro to nedělá. A .. koho mi to najednou připomíná?!
Nemůžu se jí plíst do života. Já bych to taky neocenila. Navíc se o to ani nikdo nepokoušel /vyjma mé drahé matinky/. Je to na ní. Jak říkám: "It´s up to you" Inspirovala mě písnička, ve které se zpívá: "...jaký si to uděláš, takový to máš..." Protože neposlouchám českou musiku, netuším ani, kdo tuhle věc zpívá. Jen ta jedna věta se mi zalíbila, když jsm otrokařila ve skladu léčiv. Tehdy jsem snad byla osvícená či co. Zamyslela se a když se teď tak dívám zpět, tak i něco udělala. Trochu poupravila budoucnost.
Týden se láme. Stále vařím. Včera jsem spálila hrnec, když jsem PODLE návodu ohřívala špenát. Na ten smrad snad nikdy nezapomenu. A vím, co nikdy neuvařím svým dětem. Bylo to nechutné, hnědé, smradlavé a spálené. Rozmrazit asi neznamená vařit patnáct minut. Měli by ty návody psát jasněji.
Taky čtu. Právě Kouř a zrcadla od Neila Gaimana. Povídky, epické básničky. Magické výtvory, které mě zaujaly a kdybych uměla lhát, tak bych řekla, že mi nedají spát. Spím ale dobře. Sny si pamatuju. Což je udivující a hlavně děsivé. Naposledy mi ségra rozsekla hlavu sekyrou. Byla rychlejší než já. Takže mi jednou nebodne dýku do zad, ale vrazí ji do mě pěkně zpříma. Milé.
A zahájila jsem čokoládovou abstinenci. Jedna sladkost týdně stačí, povídala maminka. Mé chuťové pohárky, mé oči a má mysl nesouhlasí. Bohužel má tentokrát pravdu. Mamka, NE ta mysl. Měla bych to trochu omezit. Přece jen, zdlábnout celou čokoládu během tak tří minut úplně sama asi nebude úplně košér. Zkouším nahradit čokoládu ovocem. Nejde to. NIC nechutná jako čokoláda. Kdybych propadla hluboké depresi, může za to abstinence. Dobrovolná. Psychicky vyčerpávající. Přesto mající smysl.
