Jak jsem zapíjela prášek pivem
Byl to zajímavý týden. Zjistila jsem o sobě pár nečekaných věcí. Docela se bavila a byla pyšná sama na sebe.
V úterý jsme měli tanečky. Stihli jsme se naučit čtvrtinu jednoho tance, který vypadá vážně úžasně. Jen škoda, že hodina a půl uteče pokaždé tak moc rychle. Dokázala bych hopkat klidně několik dalších hodin. Říkám si, že si to musím pořádně užít. A taky že jo ... poslední dobou se na všechno kolem sebe dívám trochu jiným pohledem. Připadá mi, že žiju stylem "každý den může být ten poslední" Nevěřila bych, že to dokážu.
Máme s Marťkou takovou teorii, že jsme se konečně dostaly do puberty. Ono tomu všechno nasvědčuje. Z ničeho nic, by jsme nejraději propařily celou noc, pořádně se opily a prováděly ztřeštěnosti. A jak určitě víte, puberta je období, kdy se formuje lidská osobnost. No a těch činností, do kterých se teď po hlavě pouštím / popř. bych se chtěla pustit/ je mnohem víc, než je člověk schopný zvládnout. Já bych toho chtěla dělat ... a všechno mi připadá takové úžasné a skvělé. Jaro mi dalo spoustu nové energie. Přestože jsem letní dítko, jaro v mém životě hraje důležitější roli. Cítím to každý rok ... tu vůni jara :o)
Ve středu jsem musela ve škole tvrdnout až do sedmi večer. Na tři hoďky jsme si šli se španináři sednout do kavárny u školy, kde jsme "se připravovali" na literaturu. Přestože jsem ve finanční krizi, dala jsem si čokoládu, kterou jsem neměla už tááákhle dlouho /takže je to vlastně omluvitelné/, pak medovník a nakonec pivo. Úžasná kombinace, nemyslíte? A to mě prosím ještě bolela hlava, takže jsem prášek zapila tím pivem, protože se mi nechtělo utrácet za další vodu. Sice jsem si vzpomněla na takovou tu chytrou myšlenku - nekombinovat alkohol s medikamenty - ale Marki povídala, že mi to nic neudělá. Hmm .. měla pravdu. Hlava mě bolela ještě víc a hodinu literatury jsem téměř prospala. Nutno podotknout, že ta naše session v kavárně byla úžasná. Jak já ty své španináře žeru!
Ve čtvrtek jsem vytvářela dárek pro angelita. NE, nebylo to na poslední chvíli. Měla jsem všechno pečlivě promyšlené. Nakoupila jsem hnědou látku, tkaloun a zelené perličky. Dopoledne jsem si nastříhala látku na sáček na ghillky /to jsou botky na irské tance/ a přišívala perličky. Jakž tak se mi podařilo vytvořit shamrock :o) Na jednotlivých lístcích jde moc dobře vidět, s kterým jsem začala a u kterého skončila. Následující pauzu až do 4 hodin jsem vyplnila korálkováním. Mé výsledky můžete vidět na rajčeti.
Když konečně přišla mamka, vytáhla jsem šicí stroj, který se částečně rozpadl. Ségra ho asi minule trochu nakřápla. Tak jsem si půjčila stroj od sousedky, ale protože jsme pořád nemohly přijít na to, jak správně navléct nit a čas utíkal, neušila jsem nic a běžela do školy. Jo, přesně tak ... škola ve čtvrtek večer není nic nenormálního. Snad bych jen podotkla, že hodina stála za to :o)
Večer jsem se konečně dala do šití. Poprvé v celém svém životě jsem šila na stroji. Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji, povídala mamka. A byla na sebe neuvěřitelně pyšná.
Včera jsem po squashi s Marťkou pekla dortu. Příště zkusím piškotové těsto. Listové se mi moc nelíbilo. Obrázek najdete stejně jako náušničky na rajčeti. Viz odkaz výše. /věděli jste, že za "viz" se nepíše tečka, poněvadž to není zkratka od vizte, ale imperativ od vidět? Čímž nechci říct, že jsem to zjistila až teďka, jen mě to tak napadlo. Spoustu lidí v tomhle dělá chyby/
No a večer jsem byla s angelitem a popřála mu krásné narozeniny. Myslím, že se stále nedokáže smířit s tím, že věk se pohybuje směrem kupředu a povinností přibývá. Právě ty povinnosti mu vytváří vrásky na čele a už se neusmívá tak moc jako dřív. Jenže, člověk si musí zvyknout, přizpůsobit se. Jiné už to nebude. Hold jsme dospělí se vším všudy /a já s Marťou navíc s opožděnou pubertou :D
