Jak jsem se platonicky zamilovala
Málem jsem padla na zadek. Čekáme si tak na hodinu anglické gramatiky, když tu najednou kolem nás projde FAKT pěknej chlap. Chvíli na něj jen tak zírám a říkám si: "Kurňa, kdo to je ... tomu to fakt sekne" a pak najednou cvak! Profesor literatury, který nás učil v letním semestru. Už tehdy mě zaujal, tím svým egomanským stylem, sečtělostí a neskutečným charisma, které z něj jen sršelo. No a ten respekt .. není nic důležitějšího než respekt. To mě svým způsobem strašně vzrušuje :D
Abych to uzavřela. Od rána nemyslím na nic jiného, než na toho nejúžasnějího chlapa pod sluncem. Překvapivé, jak rychle jsem se dokázala přepnout ze stavu "nenávidím chlapy" do "bože, toho bych chtěla". Nicméně, nemám šanci. Krom toho, že je o 13 let starší (Columbo našel jeho webovku s fotkou, na které mu to moc sluší :o*), je to prostě profesor. Teda doktor. A moc hezký. A sečtělý a charismatický a prostě WOW!
Ach jo! To vážně není fér.















