Jak bylo na jihu
S takovým tím vědoucím úsměvem koukám na své vyzývavě červené nehty, přemýšlím o hráškově zelené a zpívám si nahlas písničky spolu s United Flavour. Love from the first tone, surely it is.
V neděli někdy kolem půlnoci jsme přijely do Phy. K babi a dědovi už nic nejelo, tak jsme jen tak bezúčelně zevlily po nočním městě s kufrem a třemi lahvemi Beuajolais (dárek pro prarodiče). Pak se štěstí usmálo a my místo na lavičce před hlavákem mohly popíjet džus v herně kdesi v Kralupech nad Vltavou. Kolem šesté ráno už v pondělí jsem si konečně lehla do postele a po té šílené cestě z Franche-Comté usnula dřív než jsem se stihla umýt.
A dnes konečně doma. Jsem šťastná a jak už jsem řekla, s vědoucím úsměvem si říkám, že některé věci se daří, protože osud mě má prostě rád. Někoho jsem ztratila, ale mám teď možnost poznat jednu kouzelnou bytost :o* ... a nechoďte na mě s láskou, o té teď nechci nic slyšet!
A víte co je bezva? Že teď si více než kdykoliv předtím uvědomuji, že přátelství je to, co mě vždycky drželo nad hladinou a mí drazí mě nikdy nepotopili, když jsem je potřebovala. A člověk pak pochopí a zapíše si do paměti, že by přátele měl dát na první příčku a nikdy je odtamtud neposunout. Oni tady budou pořád ... za předpokladu, že najdete ty správné. A to já našla :o*
No vy jste ale asi zvědaví na Francii ...
Žiju. Ochutnala jsem Beuajolais ... růžové, bílé a červené a řeknu vám, že teda nic moc. Od té doby, co jsem zkusila růžového Svatého Urbana, mi už jen tak něco nezachutná. Teda krom Křídel, těch jsme s Evíkem zvládly 16 dohromady a pak pařily o život. Mona ale nepije. Jen příležitostně. Španělštináři se mi smějou, že si místo piva dávám jablečný džus (popřípadě čokoládu).
Kde jsem to skončila? Krom vínka, které jsme testovali v městečku Clochemerle (to jest ty slavné Chevalierovy Zvonokosy), jsem okusila i quiche (takový cottage pie se slanou nádivkou), sýr s jménem-které-si-nepamatuju, sladkou bagetu s kousky čokolády a bože! Raději ani nemluvit o těch úžasných snídaních, kdy jsme si mohli připravit třeba i toasty.
Samozřejmě to nebyla dovolenka jen o jídle. Ale tak Francie je země vína a sýra a nezmínit, co všechno jsem ochutnala, by byl hřích.
Bydleli jsme v Lyonu, městu obtékaném Saonou a Rhonou, kde se nachází úžasná basilika Fourviere a pár dalších krásných kostelů a katedrál a typicky francouzské architektury. Nejsem sice architekt, ale katedrální klenby mě pokaždé úplně odzbrojí.Dokážu na ně zírat věčnost a pak jen stírám slzy z tváří; takový dojem na mě dokáží udělat. O dost menší dojem na mě dělají muzea. I kdyby byly v Británii, stejně by mě unudily k smrti. No ale byli jsme v muzeu krásných umění, loutek a taky v galo-románském muzeu.
Navštívili jsme zámek Cormatin, kde nás provázel velmi (velmi velmi velmi) sympatický student dějin umění, kterého jsem vyfotila víckrát než by bylo obvyklé u nadšenců umění. Cormatin je jeden z mála francouzských vybavených zámků. Po revoluci toho totiž moc nezbylo ... hlavně na zámcích na Loiře.
V městečku Vienne jsme viděli obrovské koupaliště, na které jsme samozřejmě nešli a místo toho se procházeli mezi troskami galo-románských obydlí a kdo ví čeho ještě.
Uchvátilo mě Pérouges. Malé kamenné městečko s úzkými uličkami, hospůdkami a tou typickou atmosférou. Jako bych se ocitla o dva roky zpět v Entrevaux. Nebo taky o pár set let zpátky v minulosti ...
A téměř bych zapomněla na opatství benediktýnů v Cluny. Čekala jsem trochu víc, ale jinak taky velmi sympatické městečko.
Paní průvodkyně sice uměla perfektně franouzsky, ale byla by se zastavila u každého šutru a vzdychala nad ním, jak je úžasný (její favorit, co se slovní zásoby týče), kdyby se nemusela řídit programu. Což mi připomíná, že jsme viděli ještě jakýsi moderní kostel, který byl fakt děsivý. Samý cement. To jsem si klidně mohla zajet do Hrabyně a vyšlo by mě to levněji.
Nejpříjemnější zážitek posledního týdne? Jednoznačně setkání s mou drahou Peťkou. Známe se už pět let a teď jsme se konečně viděly. Přijela za mnou až do Phy, společně jsme trochu trajdaly, zašly na zmrzku a prostě se viděly. Což bylo moc moc moc fajn :o)
