Internet krade duši, fakt že jo
My dear fellows, ani mě nenapadne, abych zrušila svou blog. Věřím totiž, že se k němu jednou zase vrátím a budu zaplňovat bezduchými texty, knižními a filmovými doporučeními, fotkami a vším tím, co vás snad baví číst. Rozhodně to ale nebude v brzké době. Bez internetu doma to prostě nejde a já nenacházím čas, kdy bych mohla zajít do knihovny a datlovat, číst vaše blogy a ještě zařizovat tu milion a jednu věc, bez které se neobejdu. Jinými slovy, není třeba se sem po určitou dobu vracet. (Až budu těhotná, internet si prosadím, jinak bych se doma zbláznila - ale to bude minimálně za dva roky, a tak dlouho vás nechci nechat čekat a navíc, já sama bych to nevydržela).
Vidím to asi tak, že až se vrátím do školy, budu zase pravidelně psát. Do té doby to budou spíše takové výkřiky ze záhrobí, semo tamo. Během minulých dvou týdnů jsem toho sepsala hodně. Jenže absence flešky mi jaksi nedovoluje to své psaní přetáhnout do počítače tady v knihovně. Třeba v neděli. Snad.
Musím se ale pochlubit, že jsem si - tedy že JSME si - pořídili náš první kus nábytku. Zcela nečekaně to je knihovna. Kdo by to hádal, že? :o) 28 kilovou, dvoumetrovou krabici jsme táhli hodně velký kus cesty. A doma jsem si ji celou SAMA složila. Není třeba dodávat, že už v ní není žádné místo, ehm.
Kromě knihovny jsem si pořídila už asi milion knih (v řepočtu šest) a úspěšně se jimi prokousávám. Největší úspěch má asi fantasy pro děti (Zloděj duší) za 7 korun z Levných Knih. A samozřejmě Inkarceron a ... je opravdu zapotřebí, abych to, co jsem napsala v průběhu minulých dvou týdnů, zkopírovala na blog. Je tam toho hodně. O knihách. O nudě. O čaji. O učení. Jo a taky o bakalářce ... už to není zona prohibita. Začala jsem ...















