Hurá na Ondřejník
Davi měl včera 28.narozeniny. Chtěl je prožít zajímavě. Počasí nám přálo (už i tady, Steli), tak jsme se vydali zdolat Mt Everest (Ondřejník). Tři kilometry z Frýdlantu nejsou NIC, pokud jste posledního čtvrt roku neseděli jen tak na zadku. To se pak zhruba šest tisíc kroků změní v utrpení a jediné po čem toužíte, je Kofola a zelňačka na horské chatě. A hlavně cokoliv, na co si můžete sednout.
Sedřela jsem si jen jeden prst. Vyblejskla pár oranžovo-žluto-červených fotek a splnila Drahému vše, co jsem mu na očích viděla. Doma objednala pizzu a nad sklenkou červeného přemítala, jestli Davi oceňuje to teplo domova, o které se rok a dva měsíce snažím. V týdnu mě totiž pořádně naštval. Už jsem to sice překousla, ale jak říkala Janka (která mě před chvílí navštívila), špekulovat nad tím budu ještě hodně dlouho. Zkoukli jsme Sherlocka Holmese a Hitchcockův Provaz. Otestovali ovoce se jménem cherimoya a s nesnesitelnou bolestí hlavy (v mém případě) šli spát.
Na dáreček se jdem podívat dnes. Davi by chtěl Parkera. Rodinnou oslavu jsme měli v sobotu, kdy od babi, mamky a sis dostal spoustu prima věcí, jako třeba krájítko na pizzu, šišku lovečáku, zástěrku do kuchyně a tak různě včetně lahve červeného, z kterého mám pořád hlavobol, přestože jsem spolykala už čtyři prášky (ještě jeden a jsem předávkovaná). Dostali jsme formu na muffiny. Znamení, že mám vyzkoušet recept od Cataliny.
Psaním tohoto článku oddaluji chvíli, kdy se vrhnu do přečtení své bakule a začnu PŘEMÝŠLET. Proč mám vlastně chtít pokračovat na magistra, když první věc, kterou budu muset udělat, bude vybrání diplomové práce?! Další psaní ...
Až se budete chtít pobavit, přečtěte si Dürrenmattovy hry. Nahrazuju divadlo, do kterého se (snad) dostanu koncem prosince. Ke zkouknutí vám doporučuji Kult hákového kříže, jako nejzajímavější film uplynulého týdne.
Tradá, let's die! Bolest hlavy je horší než nedostatek peněz ke koupi čokolády.
