Den za dnem ...
Letošní akademický rok začal poněkud drsně. Nikdo mě nepřesvědčí, že nejsem student. Když mám psát tu bakalářku, tak prostě student jsem a basta. I když do školy nechodím.
Strašně moc mi chybí! Nejen kamarádi, ale hlavně "učení". Nejspíš jsem magor, ale já opravdu mám ráda učení, i když jsem nebyla zrovna nejlepší student.
Když jsem napsala, že rok začal drsně, myslela jsem to tak, že mám povinností nad hlavu. Kromě polovičního úvazku v bookshopu, týdně odučím ještě 8 a půl hodiny v jazykovce. A nejspíš jsem "prošla" pohovorem v jedné super náročné jazykovce, kde bych se mohla i něčemu přiučit (přinejmenší jak učit a jak učit business English). Rozhodně si nemůžu stěžovat na nedostatek práce. Učení je skvělé, boží, náročné a já zjišťuju, jak pitomá jsem. Zapamatovat si během dvou dnů 16 nových jmen nebyl vůbec žádný med. Ale už je znám všechny a pomalu, polehoučku poznávám jejich charaktery a snažím se vyhovět jejich potřebám, jak nejlépe to dokážu. Prostě si učení užívám. A už na sto péro vím, že jazykovka je má životní cesta. A že se na tom dá i slušně vydělat je taky podstatné.
Jinak u mě není nového nic. Hloupnu, nemám čas na čtení (projekt UNA SEMANA tímto odvolávám), s Drahým pořád vaříme z Alberta, pořídila jsem si supr trupr drahou podprsenku (v MÉ velikosti), která by se snad nemusela tak divně vytáhnout jako ty dvoustovkové z Tezenisu, splácím dluhy a chodím spát před desátou, protože jsem utahaná jako kotě.
I tak bych ale neměnila.
Jen mě hodně mrzí, že se moc nedostanu k netu, nemám čas na čtení vašich životních strastí a slastí a vůbec na jakýkoliv sociální život. Lítám mezi bookshopem, jazykovkou a postelí. Na víc se nezmůžu a kdo ví, jak to bude next year ... deadline bakule je 3.leden. Už jsem ji vytáhla z krabice s nápisem "vyhodit" :D
