Dejme tomu
Kdybych byla stejně tak nadšená z učení jako z knih a z tance, už bych se dávno honosila titulem PhDr. No neznělo by to úžasně? PhDr. Mona Tesarčíková. Jop, vypadá to skvěle a jeden z důvodů, který mě na škole drží, je právě tenhle titul.
Nehodlám si stěžovat, poněvadž má nechuť se učit je snad jasná hned z první věty. Vlastně ani nevím, proč dneska píšu. Snad proto, abych se ke skriptům nemusela vrátit. Jsem vážně na high level ve vymýšlení výmluv. Horší je to z jejich realizací. Já totiž nedělám vůbec NIC. Vynahrazuju si pohádky. A kultůrně se obohacuju. Což škole moc nejde.
Zdá se, že 14.února se vrhnu po hlavě do irských tanců. Vskutku nečekané rozhodnutí. Nenapadlo by mě, že se nakonec odhodlám. Ale jak jsem psala už dříve, očekávám od tance víc, než se mi teď dostává. Chci po tréninku padat únavou a mít dobrý pocit, že jsem se něco naučila. A podle toho, co jsem viděla a co jsem se dozvěděla od Žandy a Zuzíka, by irské tance mohly naplnit mé představy. Sice ten dokonalý, nehybný, vzpřímený postoj se mi moc nezdá, ale nemůžu dávat na první dojem, žejo. Člověk se pak akorát zklame. Stejně jako s lidmi.
Teď se tedy jen prokousat zkouškovým obdobím a pak hurá do nového semestru plného jazyků, tance a literatury. Jsem víc než jen spokojená. Mám všechno, co jsem si vysnila. A to, co ještě nemám, je už na cestě. Vidím to!
