De la enseñanza
Podat si inzerát na počátku září byl velmi dobrý tah. Dnes se to na avizu.cz doučováním angličtiny jen hemží. A ty ceny! Chtít za hodinu dvě stovky, to bych ještě pochopila, ale tři sta? Zřejmě pocházím z chudého kraje se svou skromnou stovečkou ... za to ale mám hned tři "studentky". Všechny natěšené do konverzace - což je samozřejmě plus pro mě.
Miluju, nebo ještě lépe - zbožňuju konverzování v angličtině. Ale kdysi tomu tak nebylo ...
To máte tak, díky angličtinářce Deny, která mě jazyku anglickému vyučovala na základní škole, jsem dospěla k názoru, že bych jednou mohla být (slavnou) překladatelkou. Sen se proměnil v reálnou šanci, jakmile jsem byla přijata na jazykový gympl. Jenže, aby to nebylo tak jednoduché, spolu se mnou bylo přijato i spoustu absolventů jazykové základky. Čili konkurence jak ostravských holubů. Sen upadl kamsi do neznáma, vystřídán tříletou fází jsem rozený psychoterapeut.
A pak se objevil Honza a jeho dobrovolný kurz španělštiny. Láska na první pohled. Jazyky jsou prostě má krevní skupina. V anglické konverzaci jsme celý rok věnovali literatuře. Meky si u mě hodně šplhnul. Začala jsem ho mít ráda, protože jsem mu konečně rozuměla. A nadšení se vrátilo. Po roce a půl odcestoval Honza s Erasmem. Tehdy mě napadla naprostá šílenost ...Přihlásila jsem se do jazykovky a nakvartýrovala se k Alis na čtvrteční hodiny (nejen španělské) konverzace.
Sebevědomí jsem postrádala, ale stejně přihláška odcestovala na univerzitu. A helemese, zítra zápis předmětů.
Ale chtěla jsem mluvit o učení - což je španinářům zřejmé z nadpisu.
Po mé loňské premiéře s Davidem jsem nabyla dojmu, že učitelka ze mě nikdy nebude. Materiál přichystaný na poslední chvíli, cvičení ubohé, vysvětlování chaotické a ... prostě mi víc než často chyběla slova. Jedním slovem: hrůza! To ale bylo před půl rokem ... mnohé se změnilo. Sebevědomí stouplo.
První hodina s Danielle sice nevyšla podle mých plánů, ale zdálo se, že má "studentka" je spokojená. Většinu času jsme konverzovaly. Gramatiku probraly jen z části a na cvičení se vůbec nedostalo. A já se ještě bála, že toho bude málo ...
Zítra mě čeká Petra a ve čtvrtek Renata. Čtvrté doučování jsem musela zamítnout, protože bych ho ani neměla kam nacpat. Navíc ještě stále nemám sestavený rozvrh. A tiše doufám, že pátek zůstane volný. Abych aspoň jednou nemusela vstávat v osm :D
Učit druhé mě baví. Ráda se podělím o své vlastní vědomosti, zkušenosti a taky se toho spoustu dovím, protože během konverzace toho na sebe člověk práskne, ani neví jak. Tahle brigáda má ale i svá úskalí:
- co když nebudu znát odpověď na otázku? - nikdo není vševědoucí
- co když něco vysvětluju špatně? - pokud si to uvědomím, chybu napravím a pokud ne, dotyčný se to stejně nedozví :o) (což samozřejmě není moc etické, že jo)
- co když si nebudeme mít co říct? - to se stane málokdy; důležité je mít na paměti, že JÁ vedu dialog.
- co když mi zapomene zaplatit? - otevřit pusu a říct si!
tyhle otázky se mi občas honí hlavou. je důležité na ně najít odpověď a pak už to jde všechno samo. Pokud teda zvládáte jazyk aspoň o úroveň výš než váš student. Učit může každý. Jen málokdo ale naučí ...
Snad budu úspěšná :o)
