Dancing in the moonlight
Když jsem začala psát blog, vůbec jsem neuvažala nad tím, kdo všechno ho čte. Ale moc dobře jsem věděla, kdo ho NEčte. A proto jsem si taky byla jistá, co všechno můžu napsat a co raději vynechat. Dnes už si svými čtenáři tak jistá nejsem. Přesto budu dál otvírat své nitro světu. Jen už asi ne tak moc. Dneska se mi asi na deset vteřin zastavilo srdce a pak jsem ho cítila až v krku (viz.facebook)
Důležité je, že to vypadá nadějně s pokračováním "dancing in the moonlight" Vlastně ani nevím, proč zrovna tohle přirovnání. Když se řekne tanec, vybaví se mi (mimojiné) tato slova. Dancing in the moonlight. So my big little dream can continue and I can sleep without fears. A to jsme se ani nemusely s Jankou zeptat :D
Říkejte tomu jak chcete. Pro mě je všechno osud. A jak se mi zdá, zřejmě jsem se konečně dostala do fáze, která je bááječně vymyšlená. Nic není náhoda. Protože kdyby ano, můj život by byl na náhodách založen.
Jen teď musíme najít další tanečníky :o) Já toho Romana prostě přesvědčím!
