Blíženci z ledové pouště
Mám za sebou parádní týden plný úspěchů.
Konečně se mi podařilo natrefit na doktora, který mi helfne s bakalářkou. Půjčil mi milion a jednu knihu (jako bych neměla co číst) a já hned po přečtení první stránky natrefila na další úžasné spojení mezi Hodinami a Paní D. Možná mě to zase začne bavit. Ale nepředbíhejme. Taky mi doporučil, abych obhajovala až v květnu namísto února. Zařídím se podle toho, jak budu stíhat. Přece jen mi ty přípravy na hodiny dají docela zabrat.
Aktivovala jsem si e-banking na svém novém účtu. Jakmile dorazí potřebné údaje, můžu začít splácet dluhy. Utrácet jsem začala už v pátek. Prvně nová barva (samozřejmě že nechytila tak, jak jsem chtěla) a pak návštěva v kadeřnickém salónu. Nejméně po sto letech. S vyžehlenýma, nabarvenýma a ostříhaná vlasama vypadám jako povrchní husa. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že se mi to trochu líbí. Teď ještě koupit přípravky na růst a regeneraci vlasů a mise VRAŤ SVÝM VLASŮM ŽIVOT může být prohlášena za započatou.
V sekáči jsem si pořídila pár nových hadříků. Při pohledu do skříně jsem totiž zjistila, že má trička vhodná do zimního počasí mají tyto barvy: zelená, tyrkysová, fialová, modrá, šedá, černá a kombinace jmenovaných s bílou. Přece nemůžu být celou zimu v depresi! Je třeba pořídit nějakou oranžovou, červenou, žlutou, hnědou ... a proto mám novou černou sukni a zelené triko ...
No prostě báječný týden :o) Síťované nadkolenky mám sice zakázané nosit ven, ale tak doma taky najdou uplatnění. Z příští výplaty: boty! A pak radši nikam nechodit, protože jsem se prošla kolem výlohy Tescomy a klidně bych tam nechala všechno, co mám. Otázkou je, jestli opravdu potřebujeme malinké, roztomilé zapékací misky, když jednu velkou máme. A ty hrnečky a sada na fondue ... určitě si to dokážete představit. Slina ukápla, slza ukápla, ale odolala jsem!
Blíženci z ledové pouště
Zděnek Jecelín mě rozhodně nepřesvědčil o svém literárním nadání. Pointu a téma mu upřít nemůžu (taky se mi moc líbilo) ale ... ty jeho popisy by zabily každého. Koho taky baví číst, že ve čtvercové místnosti bílé barvy se třemi okny obdélníkového tvaru a dveřmi modré barvy se nachází válcovitý předmět se dvěma otvory po stranách a tak dále ... Nepřepsala jsem žádnou konkrétní větu. Jen vám svými slovy přibližuji jeho styl popisů. Pár odstavců jsem přeskočila. Člověka to nudí, mate a především si nepředstaví skoro nic. A přitom by to šlo mnohem nenásilněji.
Jak už jsem řekla, příběh je zajímavý. Desetiletá Sára se bojí bubáků pod svou postelí. Jsou to ale bubáci? Ne, do Sářina světa se dostala její dvojnice z Inanny a jejím cílem je zachránit svůj svět. Co se ale nestane. Sára je unesena do světa své dvojnice - Rásy a snaží se přežít. Stejně tak Rása v našem světě. Ke zmiňované záchraně Inanny - hledání bohů - jaksi vůbec nedojde. Konec je useknutý. A to fest! Pokud autor zamýšlí pokračování, proč ne. Ale jestli to má být všechno, tak své čtenáře pěkně ošidil. Zápletka zůstala nevyřešena. A Mona je zklamaná.
Autorovi dávám plus za náhled do světa Titánů, ačkoliv Joanne Harris se poprala mnohem lépe s legendami severskými, čímžto vám ze srdce doporučuji Znamení run. O Joanne připravuju trochu delší povídání, však jsem těch knih taky přelouskala několik a nemůžu se nepodělit o své čtenářské zážitky.
