Bez tečky
Tož to by mě fakt nenapadlo, že by ty mé státnice dopadly tak, jak dopadly. Měla jsem pořádné bobky ze španělštiny. Přece jen, druhý pokus je druhý a POSLEDNÍ pokus.
Začala jsem se učit 25.července. Což znamená, že prvního srpna jsem neuměla nic. Změnila jsem tedy styl (tzn žejsem doložila Pravidla moštárny a omezila počet filmů) a přes tři týdny do sebe cpala španělštinu. Všechno zpaměti. V posledním týdnu jsem ve čtvrtek začala s angličtinou (státnice byl v úterý). O obhajobě říkali, že je to pohodka, že to nemusím řešit. Neřešila jsem.
V úterý ráno jsem si opětovně napsala test ze španělštiny. Krom poslechu úplně stejná verze jako na jaře. A kolem dvou jsem šla obhajovat. Pohodka, jo? Hmmm, nepřišel můj vedoucí, nepřišel oponent a já na otázku: K čemu jste dospěla? jen naprázdno polykala vzduch. Trapné. Ale opravdu jsem si připravila komentář k posudku oponenta, odpovědi na otázky, jenže ... svou práci jsem naposledy viděla v dubnu. K čemu jsem dospěla? Víte, že už ani nevím, o čem jsem to vlastně psala?! Ostuda.
A jaké asi mohly být státnice po 5 dnech učení? (ještě navíc prokládaných opakováním španiny) Vytáhla jsem si PERFEKTNÍ otázky. První a druhou světovou válku v Británii (historie) a americký romantismus, renesanci (litka). Ligvistickou část jsem jakž takž okecala. V literatuře jsem se cítila pevně v kramflecích, ale dostali mě na reading listu. Proč jsem tam já KRÁVA psala knihy, které jsem četla v prváku?! No a historie ... zvládla jsem uvařit perfektní guláš z ničeho :D Prostě trapné. A dál se už nebudeme zmiňovat o ničem, co se týká mých anglických státnic.
Španělština. Den D. Den popravy. Věděla jsem, že jestli to nedám, zahodím tři roky života. Mamku klepne pepku a babička se mnou už v životě nepromluví. Zkoušku jsem měla mít ve čtyři. Šla jsem do školy na půl třetí, abych si rychle proletěla ještě dva okruhy, které jsem naposledy viděla počátkem srpna. A zjistila, že spolužačka, která měla jít ve tři, už sedí na potítku. Tož to byl fakt šok. Sbalila jsem materiály a běžela se schovat na záchod, kde jsem slyšela, jak už mě volají. Dvakrát. Dočetla jsem a vylezla z úkrytu.
Otázky jsem si vybrala skvělé. Z těch dvou okruhů jsem řekla tak dvě tři věty (prostě jsem to nestihla přečíst pořádně), ale zbývající tři otázky byly fajn. A literatura byla přímo úžasná. Jenom dva autoři, jejich díla, atakdále. Trochu mě zklamala trojka, ale na známce nesejde. Kdo se na ni bude ptát? Nikdo! Až pak mi došlo, co se to seběhlo na angličtině. A že ztratím rok. Přibližně pět minut mě to štvalo. A pak jsem prozřela. JÁ MÁM ROK PRÁZDNIN. No dobře, nejsou to úplně prázdniny, když musím přepisovat bakulia pracovat, ale ... mám to, o čem jsem si myslela, že už nikdy mít nebudu. Žádný stres ze zkoušek!
A příště o Zakynthosu ...
